Tereza MalkusováPrázdniny jsou obvykle obdobím, kdy jako rodiče leccos dovolíme. Máme volnější pravidla na sledování televize, hraní her, ale i večerku. Jenomže září se kvapem blíží a ze dne na den přejít na režim plný povinností a brzkého vstávání není pro děti vůbec lehké. Pojďme včas připravit děti na novou zodpovědnost a postupně omezit používání technologií.
Jak omezit technologie bez slz
Televize, herní konzole, chytré telefony a online hry jsou neodmyslitelnou součástí dnešního svět. Děti nedokáží jen tak opustit skvěle rozehranou hru a začít linkovat sešity. Mluvte už nyní o tom, že je čeká změna, stanovte si společně časy, kdy mohou používat různá zařízení.
„Když se dítě zabere do činnosti, tak je pro něj těžké odklonit pozornost. Čím mladší dítě, tím náročnější to je. Obzvlášť, pokud hra nebo pořad působí na náš dopaminový systém odměny. Pozornost jsme schopni odklonit od něčeho, co nás zajímá, díky předním částem mozku, avšak ty dozrávají až po dvacátém roce života. Mnohem těžší je, když chceme, aby dítě odklonilo pozornost od něčeho, co jej baví, a to k něčemu, co mu zas tak zajímavé nepřijde,“ vysvětluje dětská psycholožka Kamila Ryšánková.
Ideálně si pravidla sepište (nebo nakreslete) a dejte na viditelné místo. Je důležité uznat také argumenty dětí. Vám asi připadá poněkud hloupé, že si celé léto “levelili paladina kvůli nějakému dungu”, ale pro ně to zrovna teď může být něco, co je baví a u čeho cítí uznání.
Nejlepší je na změny děti i sebe připravit postupně.
Společně zhodnoťte, co dítě na technologiích dělá. Existují děti, které baví programování nebo si hledají informace o volnočasových zájmech, mohou to být klidně i sportovní videa – nové triky, dovednosti, které pak aktivně trénují. Pokud rozumíme tomu, co pro dítě technologie znamenají, bude pro nás jednodušší hledat cesty, jak s dítětem o postupné změně režimu mluvit.
„Přechod by neměl být příliš tvrdý, ale spíš se můžeme zaměřit na to, co je nejtěžší. Je to ranní vstávání? Tak spolu zkusme najít cestu, jak upravit režim, a to tak, aby se dítěti snadněji usínalo nebo vstávalo. Pokud zničehonic začneme rozdávat zákazy, které se dítěti můžou zdát neopodstatněné, tak tím vytváříme přirozený odpor k návratu do školy,“ navrhuje Kamila Ryšánková. „Ne vždy musí klapnout nastavení časů od-do, protože někdy se zastaví babička, jindy chce jít dítě s kamarády ven. A takto bychom mohli pokračovat donekonečna, takže společná pravidla by měla být hlavně pružná.“
Dítě určitě nekritizujte, pokud je pro něho začátek školního roku náročný. Psychologové radí dát najevo, že rozumíme tomu, že změny v režimu jsou těžké. Dítěti nepředhazujme, že už zase sedí u počítače, a to se paní učitelce určitě líbit nebude, protože tím spojujeme paní učitelku s něčím negativním.
Zvažte, jak využívat technologie alternativně. Můžete místo adventury (typ hry) zkusit nějakou naučnou nebo logickou hru. Velmi důležité je totiž také to, jak technologie používáme. Krom zábavy to mohou být i skvělé vzdělávací nástroje. Zkoušet můžete i nejnovější technologie – třeba kdo napíše lepší zadání pro dobrý vtip v ChatGPT nebo kdo vytvoří nejstrašidelnější Polednici v Midjourney.
Budíček nastavte už teď
Se změnou budou třeba také přeřídit budík. Pomáhá týden či dva předem začnete zkracovat večerku a vstávat trochu dříve. Kvalitní spánek je pro školou povinné děti velice důležitý. Zaměřte se také na spánkové rituály – místo telefonu, které vydává modré světlo, je vhodnější třeba předčítání nebo jiná klidová aktivita.
Čas naučit se zodpovědnosti
Mnoho rodičů zvažuje, zda v září nepořídit první telefon. Podle našeho průzkumu by do první třídy pořídila telefon dětem třetina dospělých, 40 % by jej koupilo někdy mezi 9. a 12 rokem a čtvrtina dokonce ještě později.
Nejvhodnější čas na první telefon neexistuje. Záleží dost na tom, proč jej podle vás dítě potřebuje. S nástupem do školy začínají děti také více vyhledávat společnost vrstevníků a mají potřebu do kolektivu zapadnout, což jde samozřejmě ruku v ruce s tím, že se s ostatními srovnávají. Včetně toho, kdo má nejlepší elektroniku.
„Mluvte s dítětem o tom, k čemu by telefon chtělo používat, jaký je náš názor na koupi dané věci. A společně se domluvte. Některé děti dostávají první chytrý telefon jako takový „přechodový rituál“ kolem desátého roku, kdy jim rodiče symbolicky předávají větší odpovědnost za to, co dělají ve virtuálním prostoru,“ radí Ryšánková. „Dětem můžete ukazovat postupně hodnotu dané věci tím, že se dítě na její koupi může spolupodílet a část peněz šetřit z narozeninových oslav nebo z kapesného. Vždy se s dítětem předem domluvte, co se bude dít, jakmile se telefon třeba rozbije nebo ztratí.“
Je docela dobře možné, že vaše dítě ještě telefon nepotřebuje. Pokud jde jen o to, aby vám dítě mohlo dát vědět, že mu ujel autobus, nebo v klidu dojelo na fotbal, možná si vystačíte s chytrými hodinkami.
Velmi důležité, ale také velmi těžké, je dát dětem vlastní prostor a soukromí. Pokud víme, že trefí, není nutné sledovat v aplikaci každý krok.
„Vlastní prostor je pro dítě důležitý, nabírá sebedůvěru a učí se spoléhat samo na sebe v různých situacích. Pomáhá k navazování vztahů s vrstevníky, osamostatňování se a vytváření vlastních rozhodnutí. Je přirozené, že jiné to bude nejen podle věku dítěte, místa bydliště, ale i jeho povahy a povahy rodiče. Ve chvíli, kdy vidíme každý krok dítěte, a ještě přes zařízení slyšíme, o čem a s kým si dítě povídá, tak se jedná o zásah do jeho soukromí, obzvlášť pokud to potom rodiče použijí proti dítěti při nějakém jejich rozhovoru,“ dodává Ryšánková. „Je důležité, aby s dítětem existovala dohoda, ve které dítě ví, k čemu má rodič přístup – stejně tak, když dítě s prvními sociálními sítěmi informujeme o tom, že budeme například znát heslo nebo budeme mít přístup k tomu, co na sociální sítě umisťuje.“
Ideální je samostatnost trénovat postupně a pomalu. Například nejdříve děti doprovodíte až ke škole, pak jen k tramvaji, postupně se tak naučí orientovat a cestovat sami, až vám jednou budou jen volat: „Dojel jsem v pořádku k babičce.“ Chytré hodiny nebo telefon mohou být skvělou pomůckou, když se něco nepovede nebo se bojíte. Je velmi důležité ukázat k dětem, že telefon není jen pro sledování TikToku, ale slouží i k telefonování, navigaci v mapě a podobným praktickým úkonům.
Každé dítě a každý rodič je jiný. Jsou děti, které budou chtít delší dobu do školy nebo kroužku doprovázet, protože se nebudou cítit jisté. Některé teprve postupně přechází na samostatnou docházku do školy, kdy si telefonují po cestě s rodičem nebo jim dodá na sebedůvěře, že ví, že mají na ruce chytré hodinky, díky kterým jim rodič může zavolat. Pro úzkostnější děti může být výhodný i „parťák“ na cesty do a ze školy.
U úzkostných rodičů je důležitější práce se sebou – práce s jejich obavami a myšlenkami, která se s tím pojí. To je výhodnější rozebrat v psychoterapii. Úzkostní rodiče totiž své strachy přenáší na dítě a tím může být úzkostnější i dítě. Pamatujte, že je rozdíl mezi udržováním dítěte v bezpečí a nadměrnou kontrolou, která dítě může dusit.
Jak se naučit soustředit i s telefonem?
Digitální zařízení nás velmi často ruší od soustředění. Obzvláště pro malé děti je náročné naučit se pracovat s rozptýlením. Vezměte v potaz, že prvňák se dokáže soustředit v kuse tak 20 minut a neklaďte na něj příliš vysoké nároky.
Velmi negativní vliv má multitasking, tedy snaha dělat víc věcí najednou – třeba poslouchat hudbu a u toho psát úkol.
Naopak pomáhá pracovat v klidném prostředí bez technologií a učit se kratší dobu (ale třeba zařadit několik takových studijních oken). Také není nejvhodnější psát úkoly hned po příchodu ze školy. Většina dětí si potřebuje odpočinou a „vyřádit se“. Další tipy, jak se lépe soustředit najdete v článku Ruší telefony děti při učení?
Článek je součástí projektu Safer Kids Online
Safer Kids Online je celosvětová iniciativa společnosti ESET. Cílem této iniciativy je přinášet informace, které mohou rodiče, vychovatelé, děti a učitelé využít k otevření diskuze o bezpečnosti na internetu a poskytnout nástroje pro vytváření bezpečného online prostředí pro všechny děti.
