Závislost na technologiích je vzácná, přesto se vyplatí jí předcházet

„Ten náš Jarda nedá telefon z ruky a když mu ho vezmeme, je řev. Je na tom závislý!“ Určitě ze svého okolí znáte děti, na které tento popis perfektně sedí. Skutečná závislost na technologiích je ale vzácná, obzvláště u malých dětí. Technologie dnes spíše nadužíváme. Přečtěte si, jak se vlastně závislost pozná a jak jí předcházet.

V případě technologií mluvíme o nelátkových závislostech (oproti tomu látková je na alkoholu nebo drogách). Mezi typické příklady patří závislost na hraní her, nomofobie nebo FOMO. Mezi ty z fyzického světa může patřit třeba závislost na nakupování nebo jídle.

8 hodin denně není závislost

Pro dnešní děti je zcela běžné, že se jejich online a offline životy prolínají. Neustále online sledují své přátele a samy sdílejí momentky. Podle nedávného průzkumu používá čtvrtina  mladých uživatelů nad 15 let mobil i více než 10 hodin denně. I když se nám to zdá nezdravé, nemusí to nutně představovat problém. Spíše než o závislost se bude jednat o nadužívání.

Přesto nejsou digitální závislosti něco, co je radno podcenit. Počet dospívajících, kteří mají vážné problémy s chorobným nadužíváním technologií roste. Potvrzují to i zkušenosti předního českého odborníka na nelátkové závislosti Mg. Tomáše Jandáče, který mezi pacienty dětské a dorostové ambulance zaznamenal narůst digitální závislosti z 30 na 50 %.  Už neplatí, že by zavilostí trpěli více chlapci, ale poměr se bohužel dorovnává. U chlapců se častěji jedná po problémy s hraním online her, u dívek o nutkavou potřebu sledovat sociální sítě.

„Závislost na technologiích je podobná ostatním závislostem. Hlavními charakteristikami je změna nálady při dané činnosti, abstinenční příznaky, zvyšující se čas u technologií, myšlenky spojené s technologiemi, kdy se člověk se závislostí soustředí jen na to, aby co nejdříve mohl být u telefonu nebo hrát. Postupně závislost začíná narušovat vztahy s okolím,“ vysvětluje příznaky @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Skutečná závislost se projevuje touhou dělat nezdravou činnost, i když vím že mi škodí a chci přestat. Nemocný má problém věnovat se čemukoliv jinému. Složité na nelátkových závislostech je bohužel to, jak jsou dostupné. Zejména to platí pro technologie, které používáme každý den ve škole i doma a tudíž na ně pohlížíme jako na něco běžného až nezbytného pro život.

Mezi typické symptomy závislosti patří:

• Ztráta zájmu o dříve oblíbené hry a koníčky
• Podrážděnost nebo úzkost, když nemá dítě přístup k digitálním zařízením
• Záchvaty pláče nebo hněvu, když nemá dítě přístup k digitálním zařízením
• Ztráta kontroly nad časem u obrazovky
• Zanedbávání školních povinností
• Fyzické potíže jako bolesti hlavy, zhoršený zrak
• Izolace od rodiny a přátel
• Poruchy spánku

Než diagnostikujete dítěti závislost, ujistěte se, že netrpí pouze projevy puberty.

Žádný ze symptomů neznamená sám o sobě problém, důležitý je kontext.  Nejdříve je vždy důležité ptát se a vědět, co dítě na daném zařízení dělá a jaká je jeho motivace. Nudí se? Našel si v online hře kamarády, se kterými si rozumí? Píše si se spolužáky? Potřebuje počítač ke škole a tráví tak značnou část vypracováním domácích úkolů a teprve potom se věnuje něčemu, co ho zajímá? Dokazuje si hraním her, že je v něčem dobrý? Zvládá být bez technologií? Soustředí se při návštěvě na své okolí? Tyto otázky můžou pomoct rozklíčovat, co se děje.

Nadměrné používání technologií nám kazí spánek i vztahy

Většina z nás, dětí i dospělých, technologie spíše nadužívá. Náš mozek ale není na neustálé vystavování displejům stavěný a škodí mu to.

„Při užívání technologií jsou hranice velmi důležité. Rodiče by si je měli od začátku používání technologií nastavovat společně s dětmi tak, aby to vyhovovalo jejich rodinným zvykům. Zároveň by se s dětmi od začátku mělo mluvit i o možných rizicích technologií. Je na místě dětem vysvětlit důvody, proč nějaké pravidlo máme. Neměla by to být pravidla, která jsme si jen tak vymysleli,“ radí Kamila Ryšánková. „Není cestou démonizovat technologie, ale spíš ukázat dětem, jak s nimi zacházet zdravě. U dospívajících potom postupně předáváme odpovědnost za to, jak online fungují a můžeme se s nimi dál bavit o tom, co vnímají v kontextu technologií jako těžké nebo naopak, co je zajímá.“

To, co budeme považovat za nadužívání je velmi těžké definovat. Rozdíl bude u dětí, které milují programování a dětí, které hrají fotbal za českou repre. Zvážit byste měli i věk nebo zvyky ve vaší rodině.  Důležité není jen to, jak dlouho dítě zařízení používá, ale také jak. Možná má zájmy, které se dají provozovat jen díky technologiích (třeba se zabývá programováním nebo filmovými efekty). Zvážit můžete několik kritérií níže.

Důsledky nadužívání technologií:

• Zhoršení soustředění

Děti, které tráví hodně času u obrazovky, mohou mít potíže s dlouhodobou koncentrací na jednu věc, protože jsou zvyklé na rychlý přepínání mezi různými úkoly a stimuly.

• Problémy s regulací emocí

Přemíra stimulace prostřednictvím digitálních médií může způsobit, že děti budou mít problémy s regulací svých emocí, protože se neučí, jak zpracovávat frustraci nebo nudu v reálném světě. Typicky tento problém řeší menší děti předškolního věku, takto malé  děti jsou na nadmíru stimulace náchylnější.

• Poruchy spánku

Expozice modrému světlu z obrazovek může narušovat cirkadiánní rytmy a způsobovat problémy se spánkem, což má nepříznivý vliv na celkový rozvoj mozku.

• Zvýšené riziko vzniku duševních onemocnění

Existují důkazy, že nadměrné používání digitálních médií může být spojeno s vyšším rizikem duševních onemocnění, včetně úzkostných poruch a deprese. Čím více sociální sítě používáme, tím ohroženější jsme.

Jak závislostem předcházet?

Nejlepší prevencí je naučit se dodržovat pravidla digitální hygieny. Pro děti je důležité vědět, kdy je čas odložit telefon nebo vypnout počítač. Proto je na místě nastavit si doma pravidla, kde a kdy budeme offline.

Stanovování hranic je základním stavebním kamenem v prevenci závislosti na technologiích.

„Vždy jde o dlouhodobé fungování s dítětem než nárazové zavedení pravidel. Velmi pomůže, pokud je dítě aktivně zapojeno. Společně si můžeme dát čas, kdy se každý pokusíme najít, co nejvíce k danému riziku nebo přínosu technologií a společně to probrat. Cílem rodičů by neměla být jednostranná pravidla směrem k dítěti, ale vzájemná komunikace,“ zdůrazňuje Kamila Ryšánková. „A především – pokud dítěti vysvětluji, že si nepřeji, aby používalo telefon u jídla nebo při návštěvě a potom to sám jako rodič udělám, tak už nejdu dítěti vzorem a v tuto chvíli ztrácí pravidla na svém významu. Kromě hranic a pravidel totiž nejvíce nastavujeme vztah k technologiím my jako rodiče, a to, jak je sami využíváme.“

Dohodnutá pravidla by měli dodržovat všichni v domácnosti, i dospělí. Pro naše děti jsme vzorem a budou vždy napodobovat naše chování a zvyky.

Čas online je samozřejmě vhodné vyvážit offline aktivitami a pohybem. Možná už jste četli, že dnes vědci považují sedavý životní styl a za stejně škodlivý jako kouření.