Vánoce na sítích: jak se z toho nezbláznit?

Zimní prázdniny a čas mezi svátky budou patrně trávit vaše děti hodně online. Budou chtít vědět, jaké dárky dostali jejich kamarádi, budou si chtít hrát s novým telefonem nebo jen sledovat aktuální dění. Dost možná se dostaví i pocit méněcennosti. Proč? Uvidí samé dokonalé profily na Instagramu a budou porovnávat sebe a své dárky s ostatními na TikToku. A je možné, že budou zklamaní. Tlak sociálních sítí je dnes všudypřítomný. Jak pomoci dětem vyrovnat se s pocitem, že nejsou „tak dobří“?

Když Ježíšek zapomněl na drahé dárky

Dost možná si vaše děti přály nějaké opravdu drahé věci, ať už je to nový telefon, Xbox, hry nebo značkové oblečení, které prostě není v mezích rodinného rozpočtu. Velmi důležité je mluvit včas o tom, proč takové dárky nemohou dostat. Jak se vyhnout vánočním zklamáním jsme nastínili v článku o prvních mobilních telefonech.

Mnoho rodičů nechce děti zatěžovat stoupajícími náklady domácnosti. Přitom děti finanční gramotnost přirozeně učíme od malička a velmi často. Dost možná i vy slibujete dětem během nákupů, že si mohou koupit „něco malého“. Vědí tedy, že Kinder vajíčko a nový set Lega mají jinou hodnotu. U větších dost možná už pracujete s kapesným a děti si umějí lépe představit konkrétní hodnotu.

Podle psycholožky Kamily Ryšánkové by pro rodiče na prvním místě mělo být pravidlo, že pokud vím, že něco pod stromečkem z nějakého důvodu nebude nebo být nemůže, tak to dítěti neslibuji a ani v něm nevyvolávám zbytečné naděje. Hlavní je si s dítětem promluvit před Štědrým dnem. Už v okamžiku, kdy vysloví k dané věci přání, tak bychom mu měli nastínit, z jakého důvodu pravděpodobně nebude možné takovou věc pořídit (finance, prostor, péče o mazlíčka a podobně).

„Pokud už se tak stalo a dítě je zklamané, tak předtím, než vůbec jako rodič používám nějaké argumenty, uznávám emoce dítěte. Zjednodušeně řečeno se na dítě napojím a jsem s ním v této náročné emoci. Možná si při čtení říkáte, že je to přeci lehké, ale ve skutečnosti je to často mnohem těžší. Máme totiž tendenci hned začít vysvětlovat, bránit své rozhodnutí nebo dítě zaujmout jiným, i když pro dítě méně zajímavým, dárkem. I v nás dospělých se totiž odehrávají vlastní emoce jako lítost, zklamání, hněv – na sebe nebo na dítě,“ radí.

Jak může takové napojení na dítě vypadat? Můžete například říct „Vidím, že jsi naštvaný. Asi pro to, že jsi pod stromečkem nenašel to, co sis přál. Je to pro tebe těžké.“ Teprve potom co jsme takové napojení zvládli, tak se můžeme začít ptát dítěte, co naši ratolest vedlo k tomu, proč tento konkrétní dárek tolik chtělo a co jde udělat jiného, aby se dítě cítilo lépe. Nejde o to koupit dítěti vždy všechno. Určitá míra frustrace a neuspokojení jeho přání se bude v průběhu života objevovat. Cílem rodičů by mělo být dítě touto situací a emocemi provést.

Když Ježíšek není fér?

Je možné, že vaše Verunka byla hodná celý rok, má dobré známky a plní své povinnosti na jedničku, ale stejně jí Ježíšek nepřinesl stejně dobrou panenku jako její kamarádce, která si pokojíček nikdy neuklidí? Malé dítě bude zklamané, pochopitelně. Jak si má v hlavě srovnat, že Ježíšek neměří všem stejně. To by přece měl?!

V tomto psychologové obvykle radí, nevychovávat Ježíškem, tedy neslibovat, že bude-li dítě hodné, přinese jim Ježíšek vše, co chtějí.

„Přesně taková situace nastat může. Slzy, zklamání, vztek nebo rozčarování doprovázené velkými emocemi provází o vánočních svátcích spoustu rodin, i když se to moc nenosí a o Vánocích jsou takové emoce ještě více odmítány. Znovu je dobré řídit se tím, že se na dítě nejdříve napojíme. Nemávněte nad tím rukou, ale mluvte spíše o skutečných hodnotách, které Vánoce představují – tedy možnost být spolu jako rodina. Ježíšek neznamená jen dárky nebo malé miminko, které vám je přinese. „Ježíšek“ může být pro rodinu mnohem víc. Můžete využít společný čas k tomu, abyste dětem věnovali svoji pozornost a užívali si společné chvíle. Jakmile přejdou velké emoce, tak to děti doopravdy ocení. Zkuste si zahrát zajímavou deskovou hru, vyrazte sáňkovat nebo dělat cokoli, co vám všem udělá radost. Většina těchto aktivit nás nestojí nic,“ doplňuje Kamila Ryšánková.

Když má dítě pocit, že není dost dobré?

Teenageři už se obvykle netrápí tolik tím, co pod stromečkem (ne)našli jako svým obrazem v kolektivu, to přirozeně zahrnuje i jejich digitální já. Žijeme ve světě, kde je zcela zřejmý ideál – u dívek se cení krása, u chlapců síla. Přidejte k tomu složité období dospívání, kdy mladí lidé hledají sebe sami a často bojují se sebevědomím, a je na problém zaděláno.

Mimochodem krize sebevědomí není vůbec chybou sociálních sítí. Podle profesora Davida Šmahela mají dokonce menší dopad na negativní vnímání těla než tisk nebo televize (detaily si můžete poslechnout v této přednášce od 29. minuty).

Na sociálních sítích jsou na sebe děti často ještě náročnější – chtějí prostě online vypadat dobře, úspěšně a šťastně. Odborníci mluví o sebeobjektivizaci, kdy děti odvozují svoji hodnotu podle své atraktivity, která se na Instagramu dá snadno přepočítat na srdíčka.

Podle výzkumu Palackého univerzity třetina dětí zažila zesměšňování kvůli online profilu, 14 % kvůli vzhledu (pro srovnání ve fyzickém světě to bylo každé druhé). Některé děti tuto zkušenost přenesly do zdravějšího životního stylu, jiné se s ní vyrovnat dobře nedokázaly. Zmíněný body shaming (výsměch kvůli vzhledu) přiměl 10 % dětí sportovat, 8 % se začalo lépe oblékat, 14 % dětí kritiku maže a 11 % si jako únik zahraje hru. Na druhou stranu přes 7 % dětí shodně uvedlo, že se na základě kritiky začalo omezovat v jídle nebo mělo pocit, že jsou tlusté, necelý 7 % pak mělo v důsledku problémy se spánkem.

Otázka teda spíše zní, jakým způsobem děti sociální sítě používají. Různé výzkumy prokázaly, že dívky častěji používají sociální sítě toxicky – tedy se nezdravě porovnávají, kdežto chlapci spíše sítě používají ke komunikaci a inspirují se. Přílišné srovnávání v oblasti vzhledu, může vést až k poruchám příjmu potravy, přílišné inspirování zase k obsesivnímu cvičení – obojí je v důsledku škodlivé.

Není ale nikde psáno, že to právě váš syn či dcera nemohou mít naopak. Například mentální anorexie se čím dál častěji objevuje i mezi chlapci, jen se o ní méně mluví ve veřejném prostoru.

Sociální sítě ale mají i pozitivní dopad, například v podobě podpůrné komunity. Hloubkové rozhovory ale prokázaly, že nemocné dívky s poruchou příjmu potravy na síti hledaly přesně ten obsah, který odpovídal stádiu nemoci: tedy v krizi hledaly toxický obsah, jak drasticky shodit; ale v průběhu léčby už hledaly inspiraci, odborníky, podporu komunity nebo kamarádky, kterém se mohly svěřit.

Platí, že sociální sítě jsou zrcadlo – najdeme na nich to, co chceme vidět.

Sociální sítě jsou založené na tom, aby v nás vyvolaly emoci a udržely nás online. Respektive sítě mají moc prohlubovat emoci, se kterou jsme je zapnuli. Pokud je touto emocí smutek nebo nejistota, může mladý člověk snadno sklouznout k úzkostem, FOMO nebo dalším digitálním závislostem.

Jak z tohoto kola ven? Je to hrozně jednoduché i hrozně složité. Klíčové je mluvit o emocích. Zní to snadně, ale generace dnešních rodičů na to ještě není zvyklá a pro mnoho lidí jsou takové hovory přinejmenším nepříjemné až trapné.

„Pokud s dítětem komunikuji s negativním postojem k sociálním sítím a online prostoru, tak ho okamžitě od rozhovoru odradím. Mnohem lepší a důležitější je ptát se dítěte na jeho vlastní názor na sociální sítě a nabídnout mu i další pohledy. Jaké si myslí, že jsou výhody sítí a v čem mu pomáhají? Jak se cítí, když se mu něco v online světě podaří? A taky je vhodné otevřít i problematiku sociálních sítích a ukázat dítěti také druhou stranu mince, tedy ptát se, zda dítě vnímá i nějaké nevýhody a zda se někdy děje na sítích něco, v čem mu není dobře. Kromě negativ jmenujte i pozitiva. Můžete taky zkusit navrhnout možnosti, jak se sociálními sítěmi zacházet lépe a zkusit nechat navrhovat dospívajícího, co by mohlo pomoct cítit se v online prostoru lépe. Ale taky se i ptát, zda ví, jak sítě fungují, zkusit si, jestli pozná, které příspěvky jsou reklamní,“  navrhuje Kamila Ryšánková.

Co by měly děti o sociálních sítích vědět:

• Sociální sítě v podstatě manipulují naším vědomím jen proto, abychom na nich trávili čas.
• Influencerství je práce. Za každou publikovanou fotkou jsou desítky smazaných, několikero filtrů a pečlivé plánování pózy. Srovnávat se s takovými tvůrci obsahu je stejné, ale srovnávat rodinné cyklovýlety s výkony Lance Amstronga.
• Svou sociální bublinu (a tím také obsah, který uvidí) si mohou vybírat vědomě. Samy mohou rozhodnout o tom, co chtějí vídat. Přečtěte si, jak fungují algoritmy sociálních sítí.
• Profily je lepší nastavit jako soukromé a pečlivě si vybírat, koho si do soukromí chci pustit. Ne každý si totiž takovou důvěru zaslouží.
• Je důležité, jak se cítí, než jdou na sociální síť a když z ní odchází. Poraďte dětem, ať si všímají i řeči těla. Sedí pak schoulení do sebe nebo naopak se s hlavou vztyčenou těší na další zážitky? Pokud se cítí hůře, asi stojí za to přehodnotit, koho a proč sledují.
• Fakt, že má někdo hodně sledujících ještě neznamená, že je důvěryhodný a rozumí tématu, o kterém mluví. Kritické myšlení je na sociálních sítích podceňované, ale extrémně důležité.
• Tělo je hlavně nástroj, který jim dobře slouží. Je důležitější, jak funguje uvnitř, než jak vypadá zvenčí.
• Pokud vidí zlé komentáře nebo jim čelí, mohou aktivně zakročit. Komentáře lze smazat, agresora nahlásit. Šikanovaného kamaráda mohou podpořit několika vřelými slovy a podobně.

Děti rodičů, kteří vyznávají partnerský vztah a společně mluví o internetu a jeho rizicích, jsou ve větším bezpečí. Už jen proto, že doma bývá otevřená atmosféra a děti se nezdráhají svěřit s problémy.

Sociální sítě mají řadu pozitiv, pokud je používáme dobře. Důležité je, aby se na nich děti i dospělí cítili dobře. Pokud ne, prostě je zkuste vypnout nebo se zbavit toxických přátel a sledujících. Není nutné být všude za cenu vlastní pohody.