Schopnost udržet pozornost je pro děti i dospělé nesmírně důležitá, je totiž nezbytná pro učení. Pozornost je schopnost vpouštět do vědomí omezený počet informací, a tak ho chránit před zahlcením. Jenomže pak pípne telefon a pozornost je ta tam.
Schopnost soustředit se vyvíjí s věkem podle toho, jak konkrétnímu dítěti dozrává nervová soustava. V průběhu dospívání se také děti učí ovládat pozornost svou vůli a udržet jí. Pojďme si nastavit reálná očekávání, druhák se prostě nedokáže soustředit hodinu v kuse, ani když ho přivážete k židli. Tomu by měly odpovídat úkoly ze školy i nároky rodičů.
Orientační průměrná doba, po kterou děti udrží pozornost
| 2 roky | 4 – 6 minut |
| 3 roky | 6 – 8 minut |
| 4 roky | 8 – 12 minut |
| 5 – 6 let | 12 – 18 minut |
| 7 – 8 let | 16 – 24 minut |
| 9 – 10 let | 20 – 30 minut |
| 11 – 12 let | 25 – 35 minut |
| 13 – 15 let | 30 – 40 minut |
| 16 let | 32 – 50+ minut |
Schopnost soustředit se klesá
Víme s jistotou, že schopnost lidí udržet pozornost klesá. Možná jste četli populární statistiku, že v roce 2013 udržel průměrný člověk pozornost jen osm vteřin (zatímco akvarijní rybička devět). Můžete se uklidnit, šlo o fake news. Vy i vaše dítě se dokážete soustředit mnohem déle než Nemo.
Udržet pozornost online, kde nás neustále rozptylují notifikace nebo jiný lákavý obsah, je náročné i pro dospělé. Podle doktorky Glorie Mark z Kalifornské univerzity udržel v roce 2004 průměrný člověk pozornost na obrazovce 2,5 minuty, dnes je to jen 47 vteřin. Offline se dokážeme soustředit déle.
Více než technologie má na soustředění vliv pracovní prostředí a multitasking, tedy snaha věnovat se vícero činnostem zároveň.
Multitasking, aneb jak zdržovat mysl
Využívat více médií naráz je pro děti samozřejmé: 60 % dospívajících dělá při psaní úkolů na počítači ještě něco jiného (nejčastěji poslouchá hudbu, sleduje TV nebo odpovídá v chatovacích aplikacích).
Na první pohled se to zdá skvělé – zvládneme toho víc a rychleji. Vliv multitaskingu na výkon zkoumali například na Stanfordu. Testu se účastnilo 262 studentů, včetně extrémních mediálních multitaskerů. Výsledek? Multitaskeři dopadli v testech pozornosti i paměti hůře.
Snaha dělat víc věcí zároveň snižuje schopnost se soustředit.
Snaha koncentrovat se na víc věcí najednou zhoršuje schopnost učení a zapamatování si. A navíc vyloženě zdržuje. Pokud dospělého něco ze soustředění vyruší trvá mu více než 25 minut se znovu vrátit k původnímu projektu. Data u dětí nemáme, ale není důvod se domnívat, že by se výrazně lišila. Každá notifikace nebo zodpovězený chat tak děti připravuje o drahocenný čas.
„U multitaskingu je vždy důležité, zda jednotlivé aktivity v našem mozku spouští jeho stejnou nebo jinou část. Pokud se tedy při aktivitách zapojuje stejná část mozku, tak spíše „střídáme“ jednotlivé úkony a k jejich dosažení je potřeba více času, než v případě, že by náš mozek na dvě různé aktivity spouštěl jiné části mozku. Například co se týče hudby, tak ta má velký vliv na naši psychiku – především ovlivňuje naši náladu,“ vysvětluje jak na multitasking psycholožka Kamila Ryšánková.
„Pokud se cítíme uvolnění, spokojení a v dobré náladě, tak se nám přirozeně lépe učí a zvládáme čelit i náročnějším úkolům. Hudba zvyšuje naši úroveň aktivace smyslů k vnímání. Pokud je tato hladina, někdy se nazývá také arousal, optimální, tak je člověk schopen dosáhnout svého nejlepšího výkonu. Při učení můžeme hudbu poslouchat za předpokladu, že není příliš nahlas, nemá rychlé tempo a neobsahuje text. Vhodnější je tedy harmonická, uklidňující, relaxační hudba. A samozřejmě záleží na typu úkolu, který zrovna dítě řeší – například soustředění se na čtení klesá ve chvíli, kdy posloucháme hudbu s textem ve stejném jazyce.“
Jak se lépe soustředit?
Na soustředění má vliv řada okolností. Mezi individuální patří momentální nálada, vůle či náročnost úkolu. Vliv mají i vnější podmínky zejména pracovní a sociální prostředí, síla a intenzita podnětu nebo novost podnětu. Proto se děti lépe soustředí na hravé, interaktivní či názorné podněty. Dlouhou oklikou se vracíme ke Komenskému a jeho škole hrou.
Dětem se lépe soustředí, pokud úkol vnímají jako smysluplný.
Dětem i dospělým pomáhá si vytvořit takové prostředí, které eliminuje rozptýlení. Pro každého může takové prostředí vypadat trochu jinak – někdo si rád kreslí myšlenkové mapy a potřebuje určitý tvůrčí chaos, jiný potřebuje až sterilně prázdný stůl.
1. Učit se ve vhodnou dobu. Pozdě večer, ani těsně po příchodu ze školy nebude nejlepší čas na domácí úkoly. Pomáhá také nastavit rutinu, například začít se užit každý den v 14:30.
2. Rozdělit úkol na krátké bloky. Mezi bloky by dítě mělo relaxovat nebo sportovat (stačí vyběhnout na hřiště nebo si vzít na chvíli švihadlo).
3. Soustředit se na jeden malý úkol. Třeba jen násobilku, nebo jen čtení. Pokud děti přehltíme, nebudou vědět, kde začít.
4. Brát v potaz momentální emoce. Netlačte na učení, když je dítě smutné, má vztek nebo se bojí. Intenzivní emoce brání soustředění, protože do mozku se uvolňují stresové hormony a lidské instinkty v tu chvíli velí utéct.
5. Vytvořit klidné prostředí. Omezit byste měli rušivé vlivu, ať už jde o hluk nebo třeba bolest zad z nevhodného sezení.
6. Najít smysl v úkolu. Pokud chápeme smysl úkolu, jsme lépe motivovaní a snáze se nám soustředí.
7. Zapojit více smyslů. Úkol se pak bude zdát nový a interaktivní, což soustředění pomůže.
8. Dbát na dostatek spánku a pohybu.
„Aktivní pohyb má na nás mimořádný vliv. Už u malých dětí pomáhají pohybové dovednosti k rozvoji a integraci mozku. Pravidelný pohyb snižuje stres, napětí a zároveň umožňuje lepší koncentraci. Další benefity ze cvičení jsou lepší orientace v prostoru a paměť. Paradoxem je tak situace, kdy mají děti a dospívající (někdy i jejich rodiče) pocit, že nestíhají učivo a osekají si mezi učením pauzy na nezbytné minimum. Tělu se tak dostává méně pohybu, který je pro soustředění a učení důležitý. Při cvičení se lépe prokrvuje a okysličuje mozek a snižuje se napětí v těle. Pohyb pomáhá uvolňovat dopamin a endorfiny, což jsou hormony štěstí. A když jsou děti ve stresu – například když sedí nad složitými úkoly, tak pohyb jim pomáhá uvolnit se,“ zdůrazňuje význam pohybu Ryšánková.
Patří telefon na stůl nebo do aktovky?
Jedním z nejběžnějších rušivých elementů jsou technologie a zejména pak mobilní telefony. Podle nedávného průzkumu už jen dostupnost telefonu snižuje schopnost se soustředit a to dokonce i když má ztlumené zvuky a je mimo dohled.
Technologie už z našeho života nezmizí. A je potřeba naučit se s nimi zacházet, včetně toho, jak se nenechat rozptýlit.
Nejhorší pro soustředění je neustálé pípání notifikací. Krok jedna tedy zní: naplánujte si s dětmi čas na učení (ideálně tak 20 minutové okno) a přepněte telefon do režimu letadlo. Tak je telefon offline a bez signálu. Žádné speciální tišící aplikace nejsou potřeba. Sice se na telefon nepůjde dovolat, ale máloco nepočká 20 minut.
Ideální je umístit telefon z dohledu – tedy dát jej od šuplíku, do tašky nebo nejlépe do jiné místnosti. Pouhé vypnutí zvuků a otočení displejem dolů stačit nebude.
Děti telefony používají pořád a mohou být i mírně závislé – zavedení tohoto pravidla doma může být pro ně nepohodlné až velmi nepříjemné. Ostatně být neustále online je pro ně normální. Je dobré trénovat vlastní odolnost postupně. Je to opravdu jen otázka zvyku.
Jak trénovat soustředění u dětí?
Soustředění můžete trénovat při běžných činnostech nebo poocí her, která už doma jistě máte. Vynikající pomůcky k trénování pozornosti jsou
- puzzle
- domino
- pexeso
- třídění kostek legy podle barev či velikosti
- hledání rozdílů mezi obrázky
- malování
- modelování
Jako trénink se hodí také různé soutěže. Mohou to být jednoduché aktivity, které si můžete střihnout v autě cestou ze školy. Zkuste třeba stopovat čas při odříkávání abecedy, řady číslic nebo abecedy a číslic na střídačku. Nebo si dobře prohlédněte předmět a popište ho se zavřenýma očima. Můžete i soutěžit, kdo popíše předmět přesněji.