Rozhovor: Jak mluvit s dětmi o aplikacích rodičovské kontroly?

Dnešní děti prožívají dětství obklopené technologiemi. Ty jsou zcela přirozenou a neoddělitelnou součástí jejich životů. Jenže my rodiče tuto zkušenost nemáme a bojíme se, aby děti nenarazily na násilí, pornografii, groomery nebo u obrazovek netrávily příliš mnoho času.

Často si vypomáháme rodičovskými aplikacemi, které umí blokovat nevhodný obsah a limitovat čas, kdy může dítě u displeje strávit. Zvažujete jejich instalaci? Přečtěte si rozhovor s @dětskou_pscholožkou Kamilou Ryšánkovou, jak dětem vysvětlit, že tyto aplikace chcete využívat.

Proč je nutné dětem vůbec všechno vysvětlovat a nestačí jim nainstalovat rodičovskou kontrolu potají?

Je to z jednoho prostého důvodu a tím je důvěra. Důvěra je něco, co ve vztahu s dětmi chceme a snažíme se ji budovat od raného dětství. Často o tom mluvíme – chci, aby mi děti věřily, svěřily se, přišly za mnou…

Ale důvěra nestojí na slovech nebo přání rodičů, ale na tom, jak se k dítěti chováme. To padá ve chvíli, kdy tajně instalujeme do telefonu dítěte software, kterým ho sledujeme nebo limitujeme. Je velice tenká hranice, kdy už dítěti zasahujeme do jeho soukromí.

Je tedy možné dítěti rodičovskou kontrolou a dohledem rodičů nějak uškodit?

Je přirozené, že jako rodiče máme o své děti strach, a chceme vědět, co dělají a kde. Takže podívat se, kde se dítě zrovna pohybuje, je taky jedna z možností rodičovské kontroly a pro někoho může být lákavé své dítě hlídat na „každém kroku“. Je tedy vhodné se zamyslet, kdy jde ještě o aplikaci, která nám pomáhá s dítětem zdravě nastavit používání technologií, a kdy o svém dítěti můžeme vědět díky přístupu do telefonu úplně vše a nenecháváme mu vlastní prostor. V tuto chvíli to může vztahu rodič-dítě spíše škodit.

Aplikace rodičovské kontroly nepřipravují děti o soukromí. Rodič neuvidí, co si dítě vyhledává nebo s kým si píše. Jen si nevyhledá nevhodný obsah.

Jak by měli rodiče vysvětlit dětem, že chtějí rodičovskou kontrolu nainstalovat, aby to děti nevnímaly jako velkou restrikci?

Ještě před tím, než rodiče promluví s dítětem, měli by si říct, co si vlastně od rodičovské kontroly slibují – chtějí monitorovat aktivity nebo vědět, kde se dítě pohybuje? Odpovědět si, kam chtějí software nainstalovat – tablet, mobil, notebook? Dělají něco pro vzdělávání dětí v oblasti technologií a bezpečném používání internetu? Aplikace rodičovské kontroly totiž nenaučí dítě bezpečnému užívání, ale pomáhá v regulaci jeho používání, na které dítě ještě nemusí být připravené.

Ve chvíli, kdy už mluvím s dítětem, tak je důležité, aby se mohlo vyjádřit. Celý rozhovor by měl probíhat v klidu. Měla bych dítěti sdělit svoji motivaci a důvody. Příkladem může být obava z nevhodného obsahu, datový limit nebo čas trávený na technologiích. K tomu bychom měli vždy vysvětlit, proč si myslíme, že zrovna to konkrétní omezení je dobré a v čem to dítěti prospěje. Určitě bychom měli zmínit, že se ta pravidla budou postupně rozvolňovat a nejlépe se s dítětem rovnou domluvit, kdy a za jakých podmínek.

Je vhodné, aby se na nastavení limitů podílelo i dítě. Jednostranné nastavení nebude fungovat, protože pokud nastavíme přísné restrikce, tak to dítě povede k jejich obcházení. Přílišný tlak z naší strany vyvolá intenzivní protitlak dítěte. Pokud to tedy jen trochu jde, tak by mělo jít o společnou domluvu. Samozřejmě jsou i situace, s kterými dítě nebude souhlasit, příkladem může být, pokud omezím používání zařízení před spaním nebo v průběhu noci. V takovém případě zase dítě musí vědět, proč mi záleží na jeho spánku.

Nestačilo, aby rodiče dětem vysvětlili rizika a důvěřovali jim, že se třeba na pornografii prostě dívat nebudou?

Pokud se dítě bude chtít dívat na pornografii, tak si najde cestu, jak kontrolu obejít. Jde spíše o to, že děti ještě nemají natolik zralé seberegulační mechanismy, aby si řekly, že teď už toho telefonu opravdu stačilo a jdu dělat něco jiného. Nebo pro ně nemusí být tolik důležité hlídat si spánek. To však neznamená, že nám rodičům pomohou tyto aplikace vyhnout se rozhovoru s dítětem o kyberbezpečnosti a jen nainstalováním aplikace mám splněno.

O kybernetické bezpečnosti je třeba s dětmi mluvit od útlého věku. Měli bychom dětem vysvětlit i stinné stránky, ale nechat je, aby se samy učily s technologiemi zacházet. Tímto způsobem se z dětí stanou aktivní uživatelé, kteří budou mít jistotu, že se mohou na své rodiče spolehnout, když je budou potřebovat.

Proč by měli rodiče zahrnout děti do rozhodování o digitálních pravidlech?

Jednoduše proto, že děti musí vědět, proč tady ta digitální pravidla jsou a rozumět jim. Pokud dítě do rozhodování nezahrneme a nevysvětlíme, co nás k takovému rozhodnutí vedlo, tak se to může jevit jen jako „otravování“.

Je výhodné dát dítěti možnosti výběru, pokud to umožňuje situace, například kdy chce mít prostor pro hraní her. Společně to všechno pak sepíšeme, abychom věděli, na čem jsme se domluvili.

Zároveň taky nechceme dítě limitovat v jeho možnostech a zájmech, takže si dítě potřebuji vyslechnout, abych věděla, co ho baví a zajímá. Pokud chce například stříhat videa, učit se programovat nebo se realizovat v něčem dalším, měli bychom to v nastavování pravidel zohlednit.

Navíc si tím otevírám cestu i k tomu, že pokud bude chtít dítě časem něco měnit v závislosti na nových zájmech, začlenění se mezi vrstevníky nebo dle věku, tak místo toho, aby se mě snažilo obejít, tak ví, že může přijít a mluvit se mnou o tom.

Jak reagovat na to, když některé děti budou domluvené hranice překračovat?

Můj názor je takový, že je naprosto normální, když dítě bude zkoušet hranice překračovat. A při jejich překročení záleží na vícero faktorech. Jedním z nich je, na čem jsme se s dětmi domluvili, že se stane, pokud k tomu dojde.

Dalším potom motivace dítěte k tomu překročení – chtělo hrát nějakou hru, kterou jsme mu nedovolili, protože se nám zdála nevhodná, ale dítě lákala? Mluvily děti ve třídě o nějakém nevhodném obsahu a dítě se ze zvědavosti chtělo podívat? Je za tím touha zapadnout ve skupině kamarádů? A potom samozřejmě, jaký to má vliv na dítě – nedostatek spánku, málo pohybu, podrážděnost?

Podle toho se pak rodiče rozhodnou, jak dál. Nejlepší je volit taková pravidla, která jsme jako rodiči schopní ohlídat.

Když nainstaluji takovou aplikaci, co mám dělat dál? Musíme se s dětmi dál diskutovat?

Je velmi důležité, v jakém věku aplikaci instaluji, protože i s tím, jak bude dítě starší, se různě budou měnit limity a omezení. Zároveň by rodiče měli odpovědnost za činnosti na zařízeních přenechávat na dítěti, protože aplikace rodičovské kontroly nefungují napořád. A jednoho dne přijde čas, kdy je po naší společné domluvě odinstalujeme. Děti se je s věkem naučí velmi jednoduše obcházet, proto je na místě s dítětem stále mluvit o bezpečnosti užívání technologií a internetu, aby se naučily zařízení samostatně používat.

Internet a technologie obecně není nutné démonizovat. Dětem otevírají nevídané možnosti. Velmi důležité je naučit děti, aby si aktivně vybíraly obsah, který je nějak obohatí. Zajímá vás, jak přesně aplikace rodičovské kontroly fungují? Bára vám to ve videu srozumitelně vysvětlí: