Už malé děti dnes dokáží ovládat chytré telefony. Někdy se zdá, že je ani nedají z ruky a někdy jej z ruky dát nechtějí z obavy, že přijdou o něco důležitého, co se zrovna děje na sociálních sítích. A na těch se něco děje pořád. Nejde ale o závislost, jako spíše o projev tzv. syndromu FOMO.
FOMO se projevuje vztekem, hněvem, podrážděností, nervozitou, špatnou náladou, úzkostí, bušením srdce, ale také lítostí nebo nerozhodností. Syndrom se obvykle objeví, když procházíme těžkým životním obdobím a nejsme sami se sebou úplně spokojeni, což je bohužel v podstatě definice puberty. Dítě, které se se syndromem potýká, cítí naléhavou potřebu vědět, co se kolem něj děje, a zároveň je na těchto znalostech závislé.
Nejde ale o „dětský problém“, syndrom mohou stejně tak prožívat dospělí. U těch se projevuje například neustálým sledováním zpráv a pocitem, že si nesmějí nechat ujít jedinou událost. Dospělý trpící syndromem FOMO může v práci častěji kontrolovat chaty v pracovní skupině a má tendenci být aktivnější a závislejší na příspěvcích v online pracovních skupinách, a to až do té míry, že to narušuje čas, kdy se věnuje práci samotné.
Rizikoví jsou hlavně teenageři
Jak bylo řečeno v úvodu, syndrom FOMO se může rozvinout, když se dítě cítí osamělé, po rozchodu, kvůli špatnému prospěchu, tedy v situaci, kdy o sobě pochybuje.
Teenageři jsou obzvláště zranitelní, protože jejich sebeúcta je křehčí a ještě se utváří.
Sebehodnocení puberťáků hodně závisí na tom, co si myslí a dělají ostatní. Proto se dospívající více bojí, že budou odstrčeni. Potřebují si najít své místo a cítit se přijatí. Strach z vyloučení může být příčinou jejich neustálého pobytu na sociálních sítích. Hledají sebepotvrzení a neustále komunikují s ostatními lidmi.
Srovnávat se s influencery je stejné jako porovnávat vlastní výsledky přespolního běhu s výkony Usaina Bolta.
Ovšem na sociálních sítích vidí jen nablýskané životy ostatních (kdo by také sdílel fotky zkažené písemky, toho, že přibral nebo jak mu to někde nesluší, že?!). Srovnávat se s profesionálními influencery nebo lidmi, kteří tráví sebe prezentací velkou část svého času, není zdravé a patrně to sebevědomí jen sníží. Je to jako srovnávat své sportovní výkony s profesionálními atlety.
Komunikace a psaní s dalšími lidmi na nějaký čas úzkost sníží, jakmile ale začne protějšku odpověď trvat déle, může se dostavit pocit „proč se mnou nemluví, to už nestojím za odpověď.“ Vnímání dětí se tak začne točit v začarovaném kruhu.
V extrémním případě může FOMO vyústit v zanedbávání základních potřeb. V takovém případě dítě například nedokáže odpočívat, ale neustále je vzhůru a impulzivně kontroluje, co dělají ostatní.
Jak s FOMO bojovat jako rodič?
I když vaše děti neustále používají telefon, neznamená to, že se něco děje a trpí syndromem FOMO. Možná si jen píší s první láskou. Pokud ale mají pochybnosti o sobě samých, chovají se nezvykle nebo mají problémy ve škole se soustředěním, je na místě si s nimi promluvit.
Vaše děti o FOMO už nejspíš slyšeli. Vysvětlete jim, že se syndrom sice hodně spojuje se sociálními sítěmi, ale není tak nový. (Nechcete, aby děti nabyli pocitu, že jim chcete sociální sítě zakázat.) I dříve lidé o sobě pochybovali a hledali ujištění ve svém okolí.
Krom toho můžete ovlivnit, kolik času budou vaše děti na sociálních sítích trávit. U menších dětí není od věci nastavit limit. U těch větších je spíš na místě podpořit jejich vlastní sebeúctu – například navrhnout, aby nesledovaly účty, kvůli kterým si nepřipadají dost dobří. Poučte je také o reklamě a o tom, jak moc jsou vystylizované obrázky vzdálené realitě.
Velmi důležité i pro starší teenagery je mít nějakou offline aktivitu, ve které vynikají – může to být cokoli, četba, hra na hudební nástroje, sběratelství nebo sportovní kroužek. Právě koníček ve fyzickém prostoru pomáhá úzkosti a nutkání vše kontrolovat překonat.