„Mami, neztrapňuj mě!” Co si myslí děti o netiketě rodičů?

V minulém článku jsme si vysvětlovali, co je netiketa (pravidla slušnosti v online prostředí) a proč bychom měli děti učit je dodržovat. Pojďme se na ta samá pravidla podívat z jiného úhlu – z perspektivy dětí. Co je podle nich už takzvaně „přes čáru“?

Odpovědi se týkaly ochrany soukromí, sociálních sítí i využívání emotikon. Nechme si pro tentokrát poradit od malých „digitálních domorodců“. Vybrali jsme několik scénářů, které se opakovaly.

#1„Proč moje máma sleduje mé přátele na Instagramu?“ (kluk, 13 let)

Naprosto rozumíme, co tím maminka sleduje – chce mít jen trochu přehled o tom, s kým se syn kamarádí online, aby měla jistotu, že jsou to slušní lidé. Možná si myslí, že v záplavě followerů se ztratí, je tak trochu anonymní nebo že si toho synovi přátelé nevšimnou. Bohužel všimnou (sociální síť zpravidla na nové followery upozorňuje) a 13letého uživatele to tak přivádí do poněkud trapné situace.

Je pravda, že pro mladší děti je výhodnější, pokud na ně dospělí dohlížejí i na internetu. Ovšem starším, kteří se už dobře orientují, můžeme dopřát více svobody.

Zásadní roli hraje také důvěra a komunikace v rodině. Ostatně i to, kolik  svobody váš teenager bude online mít, by mělo vycházet ze vzájemné dohody. Můžete se třeba domluvit na tom, že vám vaše dítě své online přátele představí, ale vy je nebudete sledovat. Nebo se domluvíte na tom, že se bude i online přátelit jen s lidmi, které zná z fyzického světa. Možností je mnoho. Snažte se najít rovnováhu mezi zodpovědným rodičovstvím a respektováním soukromí dítěte.

#2 „Nepoužívejte emotikon broskve, když nevíte, co znamená. A OMG neznamená Oblíbená Máma Gaučuje!“ (dívka, 12 let)

Někdy se chceme přiblížit světu našich dětí a zkoušíme použít jejich jazyk, i formou emotikonů a zkratek. Pokud v tom nejste opravdu kovaní, můžete se spíše trochu ztrapnit. Například emotikon broskve a lilku vůbec neodkazuje na ovoce či zeleninu.

Důležitější než být „cool“, je být autentický. To platí na sítích pro teenagery i jejich rodiče.

Obecně platí, že je vždy lepší komunikovat přirozeně. Pokud z jakéhokoliv důvodu chcete držet krok s dnešní generací, požádejte své děti o pomoc. My učíme děti chovat se zodpovědně, oni mohou naopak něco naučit nás. Mnohé zkratky či emotikony mají vulgární nebo hrubý význam, možná se budou ostýchat. Ale i takto se můžete dostat k zajímavým otázkám.

#3 „Na té fotce vypadám hrozně. Jak to mohla máma zveřejnit?!“ (dívka 13 let)

Sdílení fotky dítěte by nemělo být automatické. Sharenting představuje riziko pro bezpečnost dat a soukromí. Než fotku zveřejníte zvažte tyto body:

• Vliv na soukromí a pocity: Dospívající si obvykle svého soukromí velmi cení. Sdílení bez jejich souhlasu tedy mohou vnímat jako zásah do svého osobního prostoru. Raději se zeptejte, zda je v pořádku něco nasdílet. Učíte je tak, zcela mimochodem, aby i oni respektovali soukromí ostatních.
• Dopad do budoucna: Sdílené fotky a videa už zůstanou na internetu napořád. Vaše dítě může mít obavy, jak to může ovlivnit jejich budoucí přátelství, navazování vztahů nebo pověst.
• Bezpečnost: Veřejné sdílení fotek vašeho dítěte může vést k nežádoucí pozornosti a kyberšikaně. Je důležité, aby sdílené příspěvky neodhalovaly informace, které by mohly být jakkoli zneužity.
• Různé úhly pohledu: Zamyslete se nad emocemi, které stojí za fotkami, které chcete sdílet. Některé obrázky, které vás možná rozesmějí nebo vám připadají roztomilé, ale děti se kvůli nim mohou cítit trapně. Typickým příkladem jsou první dětské pády nebo pokusy se samostatně najíst.
• Respekt k přátelům a vrstevníkům: Sdílení fotek vašeho dítěte, například ze školního koncertu, se může dotknout i jeho kamarádů a spolužáků. Pokud to jde, snažte se, aby všichni se sdílením souhlasili. Je lépe fotku nesdílet, než vystavit dítě pocitu, že na jeho soukromí nezáleží.

Sdílení soukromých informací je velké téma pro rodiče i děti. Samozřejmě, že se chceme pochlubit úspěchy. Ideální je nikdy nesdílet nic zcela veřejně, ale jen v okruhu rodiny a přátel, které znáte.

#4 „Přestaň točit TikToky. Neděláš ty pohyby správně. Ty ze sebe uděláš blázna, moji kamarádi to uvidí a budou se mi smát.“ (dívka 12 let)

Obavy dětí z potenciálního trapasu jsou pochopitelné a do jisté míry i oprávněné. My dospělí bychom měli zvažovat, jaký dopad má sdílení na naše blízké. (Ať už jde o sdílení naší tvorby nebo fotografií dětí.)

Na druhou stranu samozřejmě neexistuje věkový limit pro sebevyjádření. A existuje spousta tvůrců, kteří jsou toho živým důkazem: třeba Lillian Droniak, 92letá dáma, která má na TikToku přes 12 milionů sledujících.

Pokud na sociálních sítích aktivně sdílíte vlastní obsah, mluvte doma o tom, co je sebedůvěra, svoboda projevu a jak vnímáte kreativitu. Najděte kompromis, který bude všem sedět, například můžete sdílet své příspěvky pouze s omezeným počtem lidí nebo mít profil nastavený jako soukromý.

#5 „Naši mi pořád říkají, co bych měla a neměla sdílet. Ale už mockrát jsme jim řekla, že mám soukromý profil, který vidí jen mí kamarádi. Měli by mi dát víc svobody.“ (dívka, 13 let)

Pokud už vaše děti jsou na sociálních sítích, seznamte se s nastavením soukromí profilů. Mohou mít profily zcela soukromé, kde sdílí jen se svými přáteli, které si schválí; nebo zcela veřejné jako celebrity. U dětí doporučujeme striktní nastavení soukromí. Dívka v úvodu se chovala maximálně zodpovědně. Její rodiče byli možná „jen“ zbytečně vyděšení.

I v případě soukromého profilu se vyplatí přemýšlet, co sdílím. Někdo z přátel si může klidně pořídit snímek obrazovky a příspěvek bude žít dál vlastním životem.

Zkuste si společně s dětmi stanovit pravidla pro online interakce a diskutovat o tom, co je a není pro vás osobně přijatelné. Je ale velmi důležité také důvěřovat dětem a maximálně respektovat jejich hranice.

#6„Nenechali mě používat telefon během celého výletu! Jak mám držet krok s ostatními, když mi to pořád dělají?“ (chlapec, 13 let)

Ačkoliv se to dětem nemusí líbit, nadužívání technologií je problém a limity nastavujete pro jejich dobro (stejně jako trváte na čištění zubů, i když je to otrava). Příliš času u displeje může mít vliv na zhoršení spánku, snížení sebevědomí, vznik úzkostí a psychickou pohodu obecně. Je velmi důležité dbát na rovnováhu mezi online a offline aktivitami.

Na druhou stranu: sociální sítě nejsou nepřítel. Být online je do určité míry společenská nutnost. Děti jsou v kontaktu zejména se spolužáky a kamarády a je pro ně úplně přirozené sdílet v reálném čase myšlenky a zážitky.

Vymyslet, jak vyvážit požívání telefonu se zážitky ve fyzickém světě a zároveň trávit čas společně, je pravdu náročná výzva. Nechte děti podílet se na rozhodovacím procesu. Pokud budou mít pocit, že jim nasloucháte a zvažujete i jejich argumenty, budou mnohem ochotnější svolit k nějakému kompromisu.

Pokud se nakonec dohodnete na limitu, se kterým nebude vaše dítě spokojené, můžete pravidla přehodnotit a nastavit jinak.

Překvapily vás názory dětí? Možná se v některých odpovědích i vidíte? Děti nám vždy umí nastavit zrcadlo, to ale neznamená, že teď zcela změníte své názory na technologie. Některá pravidla, která doma třeba máte, mohou být nepohodlná. Ale vy chcete, aby děti vyrostly ve zdravé dospělé, fyzicky a i psychicky. Je normální, že se neshodnete, cílem je v tomto případě cesta, konkrétně dialog.

Pomoci najít společnou řeč vám mohou také konverzační karty. Stáhnout si je můžete zdarma.