Tereza MalkusováSociální sítě mohou dětské sebevědomí ovlivnit pozitivně i negativně. Kterou stranu síly necháte působit, můžete ovlivnit. Pojďme se podívat na to, jak pomoci dětem si udržet zdravé sebevědomí v dokonalém virtuálním světě, který chyby neodpouští.
Problém není v technologii
Online mohou být obklopené jen dokonalými profily celebrit a vrstevníků. Pro teenagery může být náročné ustát si, že „tak dobrý já nejsem“. My rodiče jsme také vzhlíželi ke svým idolům. Nebyli jsme jim vystaveni neustále, ale jen když jsme si koupili nové vydání Bravíčka. Kdysi dávno možná naše praprarodiče takto vzhlíželi k románovým postavám.
Rozdíl není ve vlivech, které snižují dětské sebevědomí, je spíše v intenzitě. Kvůli technologiím se jim jen hůře vyhýbá.
Zdravé sebevědomí se tvoří z online i offline prožitků. My dospělí máme tendenci stále chápat online a offline jako dva oddělené světy, ale dnešní děti toto rozdělení nevnímají.
“Zdravé sebevědomí vzniká u dítěte v průběhu celého jeho vývoje. Už v období útlého věku dítě vnímá způsob, jak s ním rodiče komunikují a vytváří si tak představu o sobě a svých schopnostech. Klíčoví jsou tedy rodiče, konkrétně jejich vlastní sebevědomí a způsob, jakým s dítětem mluví.”
Možná vás napadlo, že klíčem ke zdravému sebevědomí může být chválení. Je to spíš o tom, že žádný extrém není dobrý – přehnané chválení, a ani nadměrná kritika nebo ponižování dítěte. Mnohem výhodnější je dítě oceňovat a všímat si procesu u konkrétní činnosti.
Respektujme názor dítěte bez potřeby se nad něj prosadit. Pro začátek u malého dítěte postačí, že ho necháme zvolit barvu trička nebo kalhot. U staršího jde spíše o respekt k jeho názorům, se kterými jako rodiče nemusíme souhlasit, ale dítě s nimi přijmeme. Hned po rodičích se na tvorbě sebevědomí podílí další blízcí lidé – prarodiče, učitelky ve školce nebo škole, vedoucí kroužku a koneckonců celá společnost, ve které se dítě pohybuje, což jsou samozřejmě i sociální sítě.
Když se ze srdíček stane droga
Sociální sítě poskytují takřka okamžitou zpětnou vazbu (v podobě srdíček a lajků). Digitální identita je pro dospívající neodmyslitelně spjatá s jimi samými. Mnohdy mají tendenci kontrolovat reakce až impulzivně a podle počtu srdíček posuzovat svoji hodnotu jako lidské bytosti.
Nám dospělým se to může zdát absurdní, ale i my odvozujeme své hodnocení sebe sama od toho, jak nás hodnotí okolí. Jenomže dospělí používají komplexní zpětnou vazbu od lidí, se kterými mají vztah a dobře se znají, nikoli od anonymních uživatelů a lajků.
„Srdíčka a „lajky“ na sociálních sítích dávají našemu mozku dávku dopaminu, který tak stimuluje dráhy odměny. Jakmile se dopaminová dráha aktivuje, tak se začnou vylučovat tzv. endorfiny neboli hormony štěstí. Díky nim se při pozitivní zpětné vazbě na sociálních sítích cítíme šťastní a spokojení. Stejné dráhy se aktivují i v případě látkových závislostí jako je například alkohol, kokain, nikotin a další,“ vysvětluje vznik závislosti na dopaminu Kamila Ryšánková.
„Online anonymita tomu všemu přidává pocit bezpečí a sounáležitosti, pokud si na sociálních sítích najdeme svoji komunitu. Dopaminové dráhy se taky aktivují vyhledáváním něčeho nového, je to zjednodušeně řečeno hluboce „zakódované“ v našem mozku. A právě na sociálních sítích je denně něco nového, když k tomu navíc započítáme nespočet příchozích notifikací z různých mobilních aplikací, působení reklamy a designu, tak je velmi těžké tomu všemu odolat,“ dodává.
Největší riziko v závislosti na sociálních sítích je v tom, že jsou zpravidla zdarma a kdykoliv, komukoliv a odkudkoliv dostupné.
Inspirace vs. toxicita sociálních sítí
Automaticky neplatí rovnice: čím více lajků=tím vyšší sebevědomí. Jde spíše o to, jak danou síť dítě používá.
Obsah může být neupřímný. Mnoho tvůrců obsahu lpí na dokonalosti. Nastavují tak nedosažitelné standardy krásy, podmiňují úspěch a štěstí absurdními metami. Obyčejné dítě se tak může cítit méněcenně, protože nelítáte pravidelně na Bali a trápí ho akné.
Děti musejí chápat, že posty na sociálních sítích jsou upravené a prezentují jen jednu stránku života.
Sociální sítě mají i řadu pozitiv. Jsou skvělé k udržování přátelství, prohlubování vztahů s lidmi, které znáte. Mohou být vynikajícím zdrojem motivace a informací nebo kreativních nápadů. Mezi inspirací a toxickým porovnáváním je tenká hranice a každý teenager se musí naučit tuto hranici najít, roli ovšem hraje i momentální nálada.
Důležité je cítit se na sociální síti dobře.
Vliv na psychiku má i to, jak dlouho každý den dospívající sítě používá. Nadužívání sebevědomí spíše sníží a může vést až psychickým potížím. Proto je na místě nastavit si hranice a hlídat si to, zda se stále na sociální síti cítím dobře. Různé zdroje u dětí uvádí jako vhodný čas 30 minut až hodinu denně.
„Důležitější než o to, kolik minut dítě přesně na sítích tráví, je kvalita času a to, co tam dělá. Srovnává se s někým? Sleduje nevhodný obsah? Nebo si volá a píše s přáteli? Narušuje mu čas na sítích běžné denní činnosti – nevěnuje se činnostem, které ho dříve bavily, vynechává kroužky, nezapojuje se doma, má nedostatek pohybu, zapomíná na kamarády, zhoršuje se ve škole?,“ říká Ryšánková.
Jak zvládat kritiku a hejt?
Kritiku si obvykle bereme víc k srdci a pro rodiče bývá obtížné ovlivnit, jak ji děti vnímají online. Můžeme ale s dětmi mluvit o negativní zpětné vazbě, učit je poznat konstruktivní kritiku od nenávisti a žárlivosti.
Možná nevíte: Online funguje efekt zvaný disinhibice. Ve fyzickém světě vidíme okamžitě reakci druhé strany, hned víme, že jsme přestřelili a můžeme se omluvit nebo věci lépe vysvětlit. V online prostředí ale řeč těla nevidíme. Proto se mnoho lidí vyjadřuje online razantněji. Zkrátka říkají věci, která by vám do očí nikdy neřekli.
„Dítě se učí s kritikou pracovat od svých rodičů. Od útlého věku se setkává s tím, jak pracovat s chybou, proto je dobré dítěti vysvětlit, jak chyby fungují, v čem můžou být přínosné, a že konstruktivní kritika nás posunuje dopředu. Co se týče sociálních sítích, tak buďte připraveni s dítětem opakovaně hovořit o tom, jak sítě fungují – jak fungují filtry, úpravy fotek, reklama, hejty a další jevy, se kterými se zde dítě může setkat,“ radí Kamila Ryšánková.
„Pokud na to dítě bude připravené a bude mít možnost se kdykoli rodiči svěřit, tak pro něj pohyb na sítích bude jednodušší. I jen to, že nasloucháme tomu, co dítě aktuálně řeší a nebagatelizujeme to, může dítěti pomoct dodat sebevědomí.“
Než děti začnou používat sociální sítě měly by vědět, s čím se můžou setkat, včetně nenávistných komentářů a šikany. Zdůrazněte dětem, že samy tvoří atmosféru na sociální síti. Zlé komentáře se nezjevují, někdo je musí napsat. Povzbuzujte je, aby na sítích byli laskaví ke svým přátelům i sami k sobě.
Jak se zbavit toxického obsahu?
Pokud se vaše dítě na sociální síti necítí dobře nebo má pocit že není dost dobré, je na čase sebrat odvahu a zbavit se toxického obsahu z jeho vlastního feedu. Navrhněte mu tuto kroky:
- Přestaň sledovat účty, při jejichž sledování nemáš ze sebe dobrý pocit
K čemu je sledování fotek a videí lidí, kteří děti akorát sráží a stresují je? Takové účty jednoduše přestaňte sledovat. Místo nich si mohou vybrat jiné influencery, kteří jim přinášejí radost. - Nesdílej jen posty, které souvisejí se vzhledem
Sociální sítě nemusejí prezentovat jen dokonalý make-up, slušivé outfity nebo vypracované tělo. Každý uživatel může sdílet cokoli, v čem je dobrý nebo co ho baví. - Buduj vztahy offline
Je důležité udržovat offline přátelství (a klidně se stejnými přáteli vídat i online po večerech). Někomu pomáhá psát si deník (klidně i formou aplikace v telefonu) a případně i s rodiči takto reflektovat celý den – zejména to, co se podařilo a v čem děti uspěly nebo si připadaly dobré. - Nauč se odmítat
Umět říci „NE“ je strašně důležité. Pro dospívající ale i dospělé je užitečné, když znají své hranice pohody a umět říct „tohle už je mi nepříjemné, to se mi nelíbí, tohle nechci“. I to se dá říci zdvořile. Naučit se to dá jen tréninkem. - Nauč se síť vypnout
Je fajn umět trávit čas offline nebo si čas od času naordinovat digitální detox a užít si zážitky ve fyzickém světě. - Offline aktivity jsou důležité
Pro zdravou psychiku je potřeba věnovat se koníčkům, ať už je tou aktivitou cokoli. Důležité je jen to, abychom z toho měli radost. Podobně je důležité věnovat se nějakému pohybu a dbát na dostatek spánku. - Chraňte si soukromí
Naučte děti chránit si soukromí a nesdílet o sobě příliš mnoho osobních věcí . Nemělo by se také bát mluvit s dospělými, kterým důvěřuje, pokud se na sítích setká s něčím zraňujícím.
Každý uživatel je zároveň tvůrce a měl by se tak vnímat. Máme zodpovědnost za to, co nahráváme, sdílíme a píšeme ostatním. Každý z nás je mikroinfluencer, který má vliv na své online přátele. Proto je dobré sdílet autentický svět a obsah, který ostatní inspiruje, namísto, aby je srážel na kolena.
⇒ Až vyrostu budu influencer: stinná stránka kariéry snů
⇒ Jak bojovat s nenávistí na internetu?
Článek je součástí projektu Safer Kids Online
Safer Kids Online je celosvětová iniciativa společnosti ESET. Cílem této iniciativy je přinášet informace, které mohou rodiče, vychovatelé, děti a učitelé využít k otevření diskuze o bezpečnosti na internetu a poskytnout nástroje pro vytváření bezpečného online prostředí pro všechny děti.
