Mnoho rodičů vnímá videohry jen jako riziko – bojí se závislostí, násilí, groomingu. Ale je třeba říci, že technologie mají i svá pozitiva. Pojďme se pro změnu zaměřit na jejich pozitivní aspekty.
Pozitivní vliv videoher: trénují vytrvalost i vnímání
V metastudii z roku 2023 se vědci zaměřili na zkoumání benefitů hraní akčních her. (Metastudie bere data z různých vědeckých prací a porovnává je mezi sebou.) Výsledky vás možná překvapí. Negativní efekty se objevovaly jen u některých hráčů a navíc je lze eliminovat výběrem hry.
Zaznamenali například významný vliv hraní na vnímání a multitasking, prostorovou orientaci a zaměření se na cíl, střední vliv u sebeovládání, verbálních kognitivních schopností a schopností řešit problémy. Podstatný vliv mají hry také na rychlost a přesnost.
Mezi pozitiva hraní her patří:
- Zvýšení pozornosti: Hraní her prokazatelně zlepšuje selektivní a udržovanou pozornost. Hráči umějí také snáze odfiltrovat různá rozptýlení. Lépe se ovládají a umějí potlačit automatické reakce.
- Zvýšení multitaskingových dovedností: Hráči dokáží lépe zvládat více úkolů současně.
- Rychlejší reakce: Akční hry trénují schopnost rychle zareagovat na nový podnět.
- Zlepšení prostorové orientace: Hraní her s 3D grafikou a prostorovou navigací může zlepšit prostorové vnímání a mentální rotaci. Pro děti je pak snazší se třeba zorientovat v novém prostředí, na mapě nebo v cizím města najít stanoviště autobusu.
- Zbystření vnímání: Hráči obvykle lépe rozlišují detaily, více vnímají periferní podněty (což se bude hodit, až začnou řídit).
- Zlepšení plánování a rozhodování:Hraní strategických her může zlepšit schopnost plánování a strategického myšlení.
- Trénování vytrvalosti: Většina her obsahuje složité úkoly, jejich splnění je nutné objevit strategii a opakovaně zkoušet možná řešení.
- Trénování paměti: Zlepšení pracovní paměti, krátkodobé i dlouhodobé paměti. S tímto principem pracují zejména hry určené starším uživatelům, lze je dokonce využít jako prevenci demence.
- Zlepšení verbálních dovedností: Hry pomáhají dětem naučit se pracovat s informacemi, správně je zpracovat a vyhodnotit různě významné informace.
- Rozvoj kreativity: Hry pomáhají i v oblasti flexibility myšlení a otevřenosti novým zkušenostem.
- Trénink sociálních dovedností: U her, kde spolu dítě kooperuje se svými vrstevníky, učí se spolupráci i komunikaci ve vypjatých situacích.
Je důležité zdůraznit, že pozitivní dopady vždy závisí na zvolené hře. Agresivní hry nebo nadměrné hraní samozřejmě mají na děti neblahý vliv. O tom, jaké hry dětem vybírat si ještě řekneme.
Děti a násilné hry: Piráti silnic nehrají GTA
Často se rodiče obávají, že kvůli hraní střílečky budou mít z dětí malého agresora. To už ale vědci vyvrátili. Násilní lidé si totiž vybírají násilné hry, ale naopak to nefunguje.
„Upustit páru, oddychnout si a relaxovat je jednou z motivací hrát. Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková. „U dětí bych se přiklonila v první řadě k nastavení pravidel ohledně hraní videoher.“
Malým hráčům se doporučuje limitovat herní čas proto, aby měli dostatek pohybu a spánku. Měli bychom znát motivaci dítěte, zkusit si s ním danou hru zahrát, abychom viděli, o čem je. A potom si klást otázku: „Co hraní této hry mému dítěti dá? Převáží tyto výhody nad riziky?“
Rizikové hraní definuje motivace a nikoli čas
Dospělí čeští hráči (podle výzkumu vědců z Masarykovy univerzity) stráví hraním v průměru 2,9 hodiny v pracovní den a 5,4 o víkendu. Vědci ale jedním dechem upozorňují, že čas strávený u hry není známkou problematického hraní nebo dokonce závislosti. Symptomy problematického hraní vykazovaly necelá 2 % Čechů.
Herní závislost je u dětí velmi vzácná. Samozřejmě je na místě čas u her dětem regulovat.
„Jednou z motivací hráčů videoher může být únik před negativními emocemi. Mezi odreagováním po náročném dni a únikem od silných emocí je rozdíl. Ve chvíli, kdy cítíme silné emoce jako je strach, vztek, úzkost, tak se v našem mozku aktivuje amygdala. Studie ukázaly, že ve chvíli, kdy začneme hrát videohry, když je amygdala aktivovaná, tak se zklidní. To možná zní na první pohled docela dobře – pomůže mi to. Ale to je právě podstata problému. Tyto emoce, které si neodžijeme, se jen tak nevytratí. Zůstávají pod povrchem a časem vybublají. Určitě nejde o dlouhodobé řešení negativních emocí, i když je velmi jednoduché sklouznout k takovému vypořádání se s emocemi, ve kterých mi není dobře,“ dodává Kamila Ryšánková.
Jak si hrát zdravě na virtuálním hřišti
Děti nejspíš budou nějaké hry chtít hrát – je jedno, jestli teď myslíme ty na počítačích, telefonech nebo konzolích. Přísný zákaz nebude nejefektivnější. Pokud ale nastavíte předem společná pravidla, mohou se děti vyřádit a vy budete mít nad hrami jistou kontrolu.
V první řadě vybírejte vhodné hry. Určitým vodítkem může být štítek PEGI (ten říká pro jak staré hráče je hra určená). Bohužel ty největší hity jsou oštítkované jako hry pro dospělé – stačí, aby se ve hře objevilo sprosté slovo, nabourané auto nebo třeba obnažená žena.
Zaměřte se spíše na příběh hrdiny, za kterého dítě hraje. Není problém hru rychle vygooglit, pustit si ukázku nebo recenzi. Pokud vy osobně nesouhlasíte s obsahem hry, bavte se, proč děti láká. Možná přijdou s věcnými argumenty.
Hry jsou často společenská záležitost. Měli byste tedy dovolit hry, které vám nepřijdou přínosné, jen kvůli kolektivu?
„Podcenit bychom neměli ani sociální aspekt, kdy dítě hraje skupinově se svými vrstevníky. Může to pro ně být velmi důležité při zapadnutí do kolektivu. Nejde obecně jednoznačně říct, jestli dovolit nebo nedovolit. Vždy bude záležet na vícero faktorech. Může hrát roli věk dítěte, naše nastavení vůči hrám, motivace dítěte, typ hry, osobnost dítěte a další,“ popisuje Kamila Ryšánková. „Vždy je nejlepší promluvit si s dítětem, co ho na hře láká a zajímá. Někoho nezajímá vůbec ta hra jako taková, ale to, že se cítí ve škole odstrčený, protože s nimi ve škole nemá co řešit. To je společně důležité probrat. Vysvětlit i svůj úhel pohledu, a proč s danou hrou nesouhlasím. A znovu si odpovědět na otázku, zda rizika této hry převáží benefity.“
Při hraní her vždy zvažujte kontext – tedy okolnosti, za kterých dítě hraje. Není úplně vhodné „pařit“ pozdě do noci, jednak kvůli adrenalinu z příběhu a také kvůli modrému světlu z obrazovek. U menších dětí je vhodnější umístit počítač nebo konzoli do společných prostor. Starší (s vlastním pokojíkem), ale pod dohledem mít už dost dobře nelze.
Pak je na místě nastavit časové limity. Slovenský výzkumný ústav dětské psychologie a patopsychologie doporučuje, aby děti trávily hraním videoher maximálně třetinu volného času. Zbytek by pak měl patřit pohybu, jiné intelektuální činnosti nebo fyzické hře s kamarády. Některým rodinám pomáhá nastavit si čas, který je určený ke hře, jiným nastavit maximální dobu. Pokud jsou pro vás pravidla úplně nová, doporučujeme si je sepsat a mít je takzvaně černé na bílém někde všem na očích.
RODINNÁ DIGI-DOHODA
Nastavte si doma pravidla pro používání technologií, která budou vyhovovat všem.
STÁHNOUT DOHODU
Když už budete mluvit o pravidlech: domluvte se také na tom, kolik peněz lze utrácet v hrách. Některé hry jsou postavené na modelu pay-to-win – tedy musíte si kupovat herní předměty, body nebo jiné výhody, abyste mohli hru dohrát. A to se může prodražit. O tom, jak nakupovat v hrách bezpečně, jsme psali zde.