Jak vybírat pořady pro nejmenší děti? Zkuste koncept 3C

jak vybírat pohádky pro děti pomocí konceptu 3C

Obecné doporučení zní, že děti do dvou let by obrazovky vůbec neměly znát. Řada rodičů si pak vyčítá, že dětem vůbec telefon nebo televizi pouští. No jo, ale jak udržíte dítě v klidu v čekárně nebo v letadle? Nebo když prostě potřebujete rychle dodělat večeři. Řekneme si na rovinu – tím, že občas zapnete televizi rozhodně nic nekazíte, ani nezanedbáváte. Pomoci si můžete konceptem 3C – tento koncept zohledňuje 3 faktory: Content (Obsah), Context (Kontext) a Child (Dítě).

Tento přístup můžete použít při výběru pořadů nebo her. Původně jej představila Lisa Guernsey v knize „Screen Time“ z roku 2012. Je určen spíše pro malé diváky do 5 let. (Přiznejme si, že starší děti už obvykle mají samy jasný názor na to, co a kdy chtějí sledovat.)

Jak sleduje pohádky vaše dítě? Udělejte si test!

Zmíněná 3C vás také nasměrují, jak sledovat televizi nebo hrát hry, aby pozitiva převážila. Projedeme si jednotlivé faktory a ukážeme na příkladech, jak je aplikovat.

Sledování TV děti nezkazí, když je pořady provázíte a mluvíte o tom, co viděly.

Pořady pro batolátka? Ano, ale…

Platí, že nejmladší diváky obrazovky snadno přestimulují, to se pak projevuje vztekem, hyperaktivitou a velkou záplavou emocí, se kterými si dítě neví rady. Proto nejsou příliš vhodné dramatické pořady, s rychlým střídáním záběrů (střídání záběrů v intervalu 2-4 sekundy) nebo příliš hlasitou hudbou. Toto kritérium nesplňuje většina produkce pro děti. Zejména rychlý střih se používá běžně – umocňuje totiž napětí v příběhu.

Velmi pomalé střihy se používají například ve filmech japonského studia Ghibli nebo starších (ještě ručně kreslených) pohádkách od Disneyho. Například Tlapková patrola, hity od Pixaru nebo muzikálové pohádky od Štístka a Poupěnky jsou ale svižné až až (také jsou ale určeny až předškolákům). Některé děti jsou na příliš rychlé tempo citlivé, jiným tolik vadit nemusí.

Vyhodnotit, co vyhovuje mému dítěti je hlavně o pozorování. A to nejen u televize ale v průběhu celého dne. Můžu si všímat toho, jak dítě spí bez pohádek a jak spí, pokud je přes den sleduje. Jakým způsobem probíhá vypínání televize (křičí, vzteká se, je potom celý den rozladěné), jak se dítě projevuje po pohádce v průběhu dne? Jsou děti, které jsou na tyto stimuly opravdu velmi citlivé a rodiče někdy vyhodnotí, že je jednoduší pohádky nezapínat vůbec. Pozorovat taky můžete nakolik dítě u televize vnímá děj a je schopné převyprávět, co se v pohádce děje, zda je schopné od pořadu odhlédnout nebo jestli u pořadu alespoň mrká. Hodně důležité je, pokud si dítě u pohádky zakrývá oči, začne mít v noci noční můry nebo se pomočuje,“ radí, jaké reakce dětí sledovat dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Z konkrétních pořadů je nejlepší volit přirozené záběry z reálného života – zvířata nebo dopravní prostředky. To ale může pro některé děti být nudné. Kritéria splňuje třeba pohádka Hádej, jak moc tě mám rád.

Stáhněte si příručku
Jak chránit děti na internetu

Tento průvodce vám a vašim dětem pomůže zorientovat se na internetu tak, aby na něm byli malí uživatelé v bezpečí.

STÁHNOUT PŘÍRUČKU

Koncept 3C pod lupou

1. C=Obsah – Zaměřte se na to, co dítě vidí

Malé děti jsou jako houby – všechno nasávají a opakují. To platí i proto, co děti vidí na obrazovkách. Pořady a hry, které odpovídají tomuto kritériu by měly splňovat:

Z této perspektivy je mnohem vhodnější třeba pohádka Krtek a panda, kde si obě zvířátka pomáhají, jsou si vzájemně přáteli a podporují se, než Tom a Jerry, kde (řekněme si to upřímně) Tom Jerryho šikanuje a Jerry mu to stejně ošklivě vrací. To není chování, které bychom si přáli vidět u dětí.

2.  C=Kontext – Jak obrazovky sledujeme

Druhé C shrnuje okolnosti, jak dítě obrazovku sleduje. Pokud dětem předčítáme, často v příběhu zastavujeme – ukážeme na obrázek, okomentujeme příběh nebo chování postav. To ale u filmů a her neděláme. Ale měli bychom. Dětem tak dáváme zpětnou vazbu, co je správné a proč. Postupně tak můžete dětem dát základy kritického myšlení a mediální gramotnosti.

Zároveň jim věnujeme svůj čas a z jinak nudné činnosti děláme společnou aktivitu. Pořad pak můžete přenést i do hry v reálném světě a využít virtuální znalost k trénování té skutečné.

Většina malých dětí u pohádky mluví sama a některé situace aktivně komentuje. Takže může být pro rodiče snadné zapojit se ve chvíli, kdy jim něco říká dítě, a zeptat se, pokud nám něco není jasné nebo jen okomentovat, co asi teď prožívá dítě: „To musí být napínavé.“. Nebo se můžeme jen ujistit, která postava se, jak jmenuje,“ navrhuje možnosti, jak pohádku komentovat Kamila Ryšánková. „Pro malé děti je nejvhodnější vybrat krátkou 15-20minutovou pohádku, proto se jde zeptat až na konci, co si dítě z děje pamatuje a tím mu do toho tolik nemluvím. Samozřejmě, pokud je pohádka sama o sobě interaktivní jako třeba Dora průzkumnice, tak už tam podněcuje otázkami k aktivitě a já jako rodič se zrovna můžu trefit do něčeho, u čeho dítě vyruším. Někdy dítě taky aktivně řekne, že chce chvíli bez zvídavých rodičovských dotazů.

Při hodnocení kontextu zvažte tato kritéria:

3. C=Dítě – Vezměte v úvahu osobnost dítěte, které se dívá

Poslední aspekt bere v potaz individuální potřeby a povahu dítěte. Každé dítě je jedinečné a to, co funguje pro jedno, nemusí nutně fungovat pro jiné. Obecně vzato jsou vhodnější interaktivní pořady. Ale i zde záleží na povaze – klidné děti, které se dokáží dobře soustředit, si více odnesou z interaktivních her. Divoké děti, který by ze zvědavosti klikaly kamkoli bez rozmyslu, naopak mohou více informací vytěžit z pasivního videa.

Při hodnocení tohoto aspektu byste měli zvážit následující faktory:

Jak sleduje pohádky vaše dítě? Otestujte!

Přítomný rodič je víc než dokonalý rodič

Trend intenzivního rodičovství nás někdy nenápadně nutí cítit se provinile, když zapneme televizi nebo půjčíme dítěti telefon. Faktem ale je, že obrazovky už napořád budou součástí života našich dětí a mnohem užitečnější jim bude, pokud je naučíme využívat je zdravě.

Koncept 3C zdůrazňuje hlavně to, abychom dětem děj vysvětlovali a sledovali jejich oblíbené pořady (nebo hráli hry) s nimi. Díky naší přítomnosti a interakci se z obrazovek mohou učit. Zároveň tak pokládáme základy mediální gramotnosti a učíme děti o technologiích a o tom, co vidí, komunikovat. To je dovednost, která se nám bohatě vrátí, až budou samy využívat sociální sítě a setkávat se i s jejich riziky, šikanou nebo trollingem.

Exit mobile version