Jak sharenting ovlivní děti v dospělosti?

V digitálním věku, kdy se naše životy stále více odehrávají online, se rodiče často setkávají s dilematem: jak sdílet momenty ze života svých dětí a zda vůbec. Fenomén, kdy rodiče sdílí příliš mnoho detailů ze života dětí, označujeme jako sharenting. Ten může mít nečekané dlouhodobé dopady na děti, může vést k rozporům v rodině, zejména když rodiče a prarodiče mají na věc rozdílné názory. S jakými dopady sharentingu se můžete doma potýkat?

Kde je hranice mezi vzpomínkou a sharentingem

Podle různým průzkumů rodiče informace o dětech sdílejí především z hrdosti a lásky. Chtějí se pochlubit narozením miminka, jeho prvními krůčky nebo třeba krásným vysvědčením. Je důležité říct, že děti potřebují cítit, že jsou na ně rodiče pyšní.

Ale je rozdíl, zda chceme vyjádřit hrdost svému dítěti nebo se pochlubit dítětem svému okolí. Hrdost dítěti můžeme ukázat různě, že se s ním radujeme, pochválíme, nasloucháme mu. Dnes je přirozené je nahrát na Facebook nebo Instagram, kde zůstanou ještě dlouho poté, co vaše miminko odmaturuje a založí třeba vlastní rodinu.

„Pokud rodiče sdílí vytištěné rodinné fotky ve fotoalbu třeba na oslavě narozenin, tak lze rovnou vidět i reakci dítěte. To pak může rovnou vstoupit do toho, zda chtějí nebo nechtějí, aby se jejich fotky prohlížely, je zde určitým způsobem limitovaný obsah i dosah toho, kdo to může vidět. Tohle však online sdílení fotografií na sítích postrádá. Dítě často nemá možnost se k obsahu na sítích dospělých vyjádřit a zveřejněný obsah může vidět v podstatě kdokoli,“ vysvětluje úskalí @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Dlouhodobé dopady sharentingu

Velký problém sdílení je právě to, kdo všechno může fotografie vidět a také tvoří digitální stopu, která ve virtuálním prostředí už zůstává. To může být velký problém, až děti nastoupí do školy nebo dokonce do zaměstnání.

Sharenting může odstartovat šikanu

Zapadnout mezi spolužáky může být těžké. Bohužel je třeba si přiznat, že posmívání a dokonce šikana jsou mezi dětmi dost běžné. Šikanu může odstartovat nejen fotka z dětství, který je v pubertě prostě jen trochu trapná. Ale klidně i vkusná fotka z dovolené – zde může hrát roli závist.

Nadměrné sdílení detailů za života dítěte tak může dát posměváčkům další a další materiály. Typickým příkladem mohou být fotky z raného dětství, na kterých jsou děti obnažené, na nočníku nebo v silných emocích. Šikana se může projeví například formou urážlivých přezdívek.

Posměch ze strany spolužáků může odstartovat i nevinná fotka z dětství. Je důležité si uvědomit, že šikana nikdy nesouvisí s obětí, spíše reflektuje osobní problémy agresora.

Psychologické dopady sdílení dětí

O  (ne)sdílení rozhodují rodiče. Děti tak mohou mít pocit, že je jejich soukromí zcela mimo jejich kontrolu. Pokud je vaše dítě citlivější, může to vést k úzkostem.

„Úzkost dítěte se projevuje různými způsoby. Od obav v kolektivu, kdy dítě přemýšlí nad tím, co si o něm asi myslí spolužáci nebo pocit z nadměrného tlaku na splnění nějakého dokonalého ideálu, o kterém si myslí, že o něm ostatní vrstevníci mohou mít. Dítě může úzkostlivě kontrolovat obsah svých rodičů na sociálních sítích, hlídat si počet lajků a komentářů. Projevovat se může i obava z kritiky okolí,“ popisuje Kamily Ryšánková.

Profesní dopady sharentingu

Fotky z dětství mohou mít vliv na kariéru. V praxi se s takovými případy setkáváme čím dál častěji.

Zaměstnavatelé zcela běžně prověřují kandidáty i na sociálních sítích. Fotky z dětství, které najdou tak mohou být přinejmenším trapné. Pokud rodiče sdílejí informace o názorech rodiny nebo třeba zdraví, může to vést k nepochopení nebo dokonce diskriminaci při náborovém procesu.

Negativní digitální stopa, může omezit přístup k některým profesním příležitostem, zejména v oborech, kde je důraz kladen na důvěryhodnost, profesionální image a soukromí.

Dramatický rozvoj umělé inteligence umožňuje i fotografie z dětství zneužít a následně dospělého diskreditovat. Je možné někomu přidat roky, natočit „s ním“ pornografický materiál, nebo mu vložit do úst například kritiku zaměstnavatele a takové video poslat konkurenci.

Nadměrné sdílení může porušovat zákon

Ústava nám všem zajišťuje právo na soukromí. V České republice dále platí Úmluva o právech dítěte, která práva dětí ještě přesněji definuje. Legislativa jen pro online sdílení neexistuje, ale aplikují se stávající předpisy.

Obecně legislativa apeluje na nejlepší zájmy dítěte a ochranu jeho podoby a soukromí.

Ochranu osobnosti, včetně soukromí, cti a důstojnosti, zaručuje také § 11 občanského zákoníku. Pokud rodiče nadměrně sdílejí data o svých dětí, může docházet k poručení tohoto paragrafu. Zejména pokud fotografie sdílí bez odpovídajícího zvážení nebo souhlasu. Paragraf 90 dále jasně říká, že ke sdílení podoby člověka je podmíněno jeho svolením, v případě dětí pak svolení zákonného zástupce.

V zahraničí už se soudní spory ohledně sharentingu objevily. Pokud bude častěji docházet ke zneužití fotografií, třeba i za pomoci umělé inteligence, lze předpokládat, že takových sporů přibude.

Babi, tohle nefoť

Velká zodpovědnost leží na rodičích (zákonných zástupců). To oni rozhodují, jaké fotografie smí třeba sdílet škola a případně sami tvoří digitální stopu. A to oni musejí svá rozhodnutí vysvětlovat – nejen dětem, ale také zbytku rodiny. Širší příbuzenstvo má totiž často na výchovu jiný názor.

Může být těžké vysvětlit prarodičům, proč si nemohou s vnukem udělat selfie z výletu a sdílet ji. Samozřejmě  – i oni si chtějí zachovat vzpomínku nebo vyjádřit hrdost.

„Při komunikaci v rámci rodiny jde vždy o vzájemné vztahy a hranice. Neexistuje jediný správný způsob, který bude fungovat ve všech rodinách. Co však lze vyzkoušet z pozice rodiče? Nejdřív si promyslíme, co vlastně po prarodičích chceme a jaké hranice si přejeme ve sdílení dětí na internetu nastavit. Je velmi komplikované nastavit hranice prarodičům, pokud sami pravidelně fotografie a videa našich dětí na naše vlastní profily vkládáme. Pokud tohle přehodnotíme a půjdeme prarodičům příkladem, tak lze začít prvními kroky,“ radí Kamila Ryšánková.

Ptejte se: líbí se ti tak fotka?

Základní otázkou v sharentingu je soukromí a souhlas. Mnohdy máme tendenci nad zeptáním se trochu mávnout ruku, protože „Elišce je 8, tomu ještě nerozumí.“ Malé děvčátko nebude chápat právní definice soukromí nebo kybernetická rizika. Ale dokáže posoudit, jestli se jí fotka líbí a chce jí někomu ukázat. Bohužel na souhlas se ptá minimum rodičů, kteří nějaké záznamy sdílejí.

Zároveň tak od útlého věku učíme děti přemýšlet na tím, co a jak chtějí o sobě sdílet online. Jaký dopad na ně to či ono může mít. Brzy přijde čas, kdy budou mít vlastní sociální sítě a budou se pohybovat online bez dozoru.

„Když se dítěte ptám, zda si přeje nebo nepřeje zveřejnit jeho fotku, tak mu dávám najevo, že na jeho názoru záleží a buduji tím jeho sebevědomí a sebehodnotu. Učím ho o svých rozhodnutích přemýšlet a diskutovat je. Kromě toho, že dítě dostane prostor být vyslechnuto a přijato s jeho emocemi, tak se setkává i s vyjádřením názoru druhého. To vždy nutně neznamená, že názor rodiče musí být stejný jako názor dítěte a otevírá to prostor pro diskusi a vzájemné hranice. Často se setkávám s tím, že z dětí chceme vychovat sebevědomé a samostatné jedince, ale odmítáme přijmout, že mohou mít vlastní názor, který se neslučuje s tím rodičů,“ říká Kamila Ryšánková.

Jak sdílet fotky dětí bezpečněji:

1. Profily mějte soukromé a poštou posílejte fotky jen lidem, kterým opravdu důvěřujete.
2. Nesdílejte portréty. Lepší jsou fotky z dálky, kde není vidět do tváře.
3. Diskutujte s dětmi o sdílení.
4. Nikdy, ale opravdu nikdy nesdílejte fotografie nahých dětí, během koupele nebo na nočníku. A to ani těm nejbližším.
5. Nesdílejte fotky z výletů a dovolené v reálném čase, ale až po návratu domů.
6. Nesdílejte fotografie veřejně.
7. Vždy se sami sebe zeptejte, jaké pocity snímek asi v dětech vyvolá za pár let – budou pozitivní?