Jak naučit děti chovat se online zodpovědně?

Digitální rodičovství nás staví před nové výzvy. Chceme, aby děti prospívaly, chceme, aby se naučily samostatnosti, ale zároveň je chceme chránit. S dětskou psycholožkou se podíváme na to, jaká pravidla dětem kdy nastavit a kdy je začít hlídat.

Nastavení hranic mezi svobodou a bezpečností není jasně definovaný koncept s kroky 1, 2, 3. Je dost individuální a záleží také na věku a vyspělosti vašeho dítěte. Na jedné straně rodič potřebuje informace, aby se dokázal uvolnit a důvěřoval, že dítě zůstane v bezpečí online i offline, ale na druhé straně tím, že dítěti dáme svobodu, budujeme jeho důvěru ve vlastní rozhodování.

„Dítě do světa digitálních technologií postupně vrůstá. A tím, jak roste a učí se s technologiemi pracovat, tak by se s tím měl měnit i přístup rodičů a nastavení hranic. Jak si dítě osvojuje znalosti o online světě a možných rizicích, tak rodiče mohou postupně přenášet odpovědnost na dítě a pravidla kolem technologií rozvolňovat,“ říká Kamila Ryšánková.

Nastavit přísnou rodičovskou kontrolu a hlídat každý digitální krok nemusí být cestou. Naučme raději děti pohybovat se online zodpovědně.

Digitální pravidla musí odpovídat věku

Zdravá pravidla se děti učí postupně. Stejně jako je od malička učíme si čistit zuby – nejprve je čistíte vy, vysvětlujete, že zuby si čistíme 2x denně a že není zdravé jíst jen sladkosti, říkáte si o významu prevence – a postupně tyto kompetence přejímají děti samy. Podobně můžete přistupovat i k osamostatnění ve světě internetu. Nejprve je vše v rukou dospělých, pak jen dohlížíme vpovzdálí, a nakonec necháváme mladé lidi, kteří už vědí, co mají dělat, aby o sobě rozhodovaly sami.

„V digitálním světě, podobně jako v tom reálném, dávají hranice pocit bezpečí. Jde tu spíše o jasná pravidla používání technologií, kdy dítě cítí větší jistotu a svět technologií je pro něj čitelnější a předvídatelnější. Jako rodič můžu lépe zachytit ohrožující situace, s kterými se dítě může setkat a můžu si s dítětem vysvětlit, o co jde a jak jim předcházet,“ navrhuje Kamila Ryšánková

„Může jít o jednoduchá pravidla, kdy technologie dítě používá na viditelném místě, kam rodič může nahlédnout nebo může být domluva na čase, který dítě u technologie stráví. Pro děti, které jsou před spaním citlivější na čas strávený u obrazovek může být důležitější dbát na dostatečný čas před spaním bez nich.“

Jaká pravidla nastavit pro děti do 9 let

Menší děti do 9 let by měly mít hranice výraznější. Jedním z důvodů je také to, že se u nich teprve rozvíjí abstraktní myšlení. V tomto věku příliš dobře nerozumím zlým úmyslům a manipulaci a nebudou schopné rozlišit podvody. Schopnost dětí kriticky přemýšlet začíná až po desátém roce života a postupně se rozvíjí. Děti v tomto věku potřebují průvodce digitálním světem.

Na prvním stupni základní školy je skutečně na místě, aby měl rodič kontrolu nad tím, jak dítě technologie používá. Nastavte si doma pravidla pro to, co děti smí a nesmí vídat nebo dělat, kolik času mohou trávit online a také to, za jakých podmínek smějí obrazovky používat.

Doporučujeme počítač umístit do společných prostor v domácnosti. Buďte dětem průvodci a adekvátně věku jim ukazujte možná rizika. Když si pouštíte film, ukažte si, co je reklama. Procházejte spolu e-maily a vysvětlujte si, proč na některý neklikáte. Rozhodně mluvte o tom, že technologie nemusejí být zdravé a proč je nutné je umět také vypnout.

Dbejte na to, jaký obsah děti konzumují a jak dlouho. Pokud mají už vlastní zařízení, doporučujeme nainstalovat rodičovskou aplikaci. Ta umožní na dálku hlídat, aby si děti nepouštěli krváky nebo netrávily celé odpoledne u telefonu.

Dítěti se pravidla nemusí líbit (ale čištění zubů také nebývá nejpopulárnější), ale když mu je budeme denně připomínat a půjdeme příkladem, stane se z toho zvyk. Až nakonec nebude dohled dospělého vůbec potřeba.

Jaká pravidla nastavit pro děti od 10 do 13 let?

Nastavení pravidel před tím, než dětem dáme na internetu volnost, je připravuje na to se online osamostatnit. Okolo 10–13 let se obvykle situace změní, děti chtějí mít více soukromí, dělat i nové věci, používat sociální sítě nebo hrát déle a jiné typy her. Je dobré jim naslouchat a společně vymyslet nejlepší možný způsob, jak postupovat.

Děti nejspíš v tomto věku budou chtít vlastní účty na sociálních sítích. To bohužel doporučit nemůžeme. Možná ale společně najdete cestu – například že budou sítě využívat společně s vámi nebo že budete mít právo veta v tom, s kým mohou online komunikovat.

„U dětí v tomto věku se rozvíjí kritické myšlení. Kromě nevhodného obsahu, se kterým se děti můžou na sociálních sítích setkat, tak je tu větší riziko nadměrného sdílení informací o sobě a své rodině a jejich následné zneužití. Sociální sítě občas zobrazují nereálné standardy, které na děti může vytvářet velký tlak,“ vysvětluje rizika sociálních sítí Ryšánková.

Starší děti už zvládají abstraktně přemýšlet. To ale neznamená, že prohlédnout všechny online podvody (vždyť na ně často naletí i mnohem zkušenější dospělí). Doporučujeme o rizicích a o tom, co děti online prožívají víc komunikovat. To, že se něco stalo online, ještě neznamená, že to nemůže zabolet nebo opravdu vystrašit.

Doporučujeme nechat si stále při ruce aplikaci rodičovské kontroly, ale výrazně v ní změnit pravidla. Například můžete dát dětem víc kontroly nad tím, kdy a jak dlouho jsou online. Z hraní her může udělat i rodinnou aktivitu, která vás všechny může sblížit.

Najít si čas na digitální sblížení s dětmi považuje za důležité i Kamila Ryšánková: „Mnohem důležitější, než striktní pravidla je náš celkový přístup k online světu a přirozený zájem o to, co dítě online dělá bez toho, aniž by se ho rodič snažil ponížit nebo mu opakoval, že jde o hloupost. K dítěti a jeho zájmům se lze přiblížit i tím, že si s dítětem rodič zkusí jeho oblíbenou hru zahrát nebo se jí nechají provést dítětem.“

Když se dítě blíží k dospělosti, je nejdůležitější mu důvěřovat a spoléhat na to, že netráví veškerý čas online, má své aktivity a nemá žádné větší problémy. Ke sledování bych se vrátila pouze v případě, že by se objevily závažné problémy.

Učit děti správnému chování na internetu lze spíše prostřednictvím akcí, videí, her a společného užívání si online prostoru než pouhým stanovením pravidel.

Kdy začít dítě online znovu kontrolovat?

Cílem pravidel je, abyste během dospívání už nemuseli děti kontrolovat a postupně přestávali i monitorovat, například kolik času tráví online. Dítě si tak postupně osvojí pravidla kybernetické bezpečnosti i základy psychohygieny.

Existují však případy, kdy může být převzetí kontroly zpět nezbytné a prospěšné. Typicky z těchto důvodů:

• Nadměrné využívání
• Zanedbávání jiných činností
• Tajnůstkářství ohledně online aktivit
• Tráví více času online než offline

Pokud dítě tráví na internetu příliš mnoho času a ovlivňuje to jeho další aktivity a osobnost, je důležité přehodnotit nastavená pravidla a pokusit se najít řešení. Pokud se jedná o závažný problém, může být dokonce dobré promluvit si s odborníkem.

Přílišná kontrola může i škodit

Je nutné zdůraznit, že pokud neřešíte nějaký konkrétní problém, může přílišná kontrola dítěte  způsobit více škody než užitku. Může to mít dopad na jejich duševní zdraví, náš vztah i sebevědomí.

V důsledku může vést ke zhoršení vztahu s rodiči, nižší sebeúctě a pocitu bezvýznamnosti. Dopady ale lze vnímat i v tom, že se takové dítě nebude dobře orientovat v netiketě a sociálních interakcích na internetu.

„Při nadměrné kontrole dítěte při užívání technologií se může stát, že si dítě nezačne rozvíjet kritické myšlení v oblasti online světa a tím být zranitelnější vůči potencionálním rizikům nebo online aktivitám. Zakázané ovoce nejlépe chutná, tudíž dítě bude hledat cesty, jak se k technologiím dostat jinudy a tajně, čímž rodič nemusí zachytit nebezpečné online aktivity. Obzvlášť, pokud se bude pohybovat mezi vrstevníky, kteří přístup k technologiím mají, tak je pravděpodobnější, že dítěti zprostředkují přístup do online světa bez zpětné vazby od rodiče. Dítě tím může postupně ztrácet důvěru v rodiče a mít tendence informace o sobě skrývat, a naopak jít proti rodiči,“ dodává psycholožka.

Pokud se děti zapojují do dění ve světě a nežijí pouze svým telefonem, není důvod je příliš omezovat.

Někdy na sebe my rodiče klademe až příliš velký tlak, aby bylo vše na 100 %. Chceme pro své rodiny to nejlepší, a tak jsme na sebe nároční. Zkuste z tohoto tlaku ustoupit: 70 % je pořád dost dobré. Čím více na sebe a na děti tlačíme, tím méně je to pro ně, pro nás a pro naše vztahy prospěšné.