E-mimina: technologie v rukou batolat

Obecně vzato se doporučuje, aby děti do dvou let obrazovky vůbec neznaly. No jo, ale to byste doma nemohli mít televizi, zavolat babičce nebo objednat přes e-shop nákup. V reálném životě to není skoro možné, ani kdybyste opravdu chtěli. Vysvětlíme si, jaký vliv mají moderní technologie na dětský mozek a vývoj, jaký obsah je vhodný a jak bojovat se vztekem, když řeknete „dost“.

Mami, tati, dívejte se mi do očí

Dlouhodobý vliv technologií na vývoj dětí se teprve zkoumá. Spoustu toho ale už víme – třeba, že moderní pohádky jsou pro děti moc, nebo  že se z obrazovek v tak nízkém věku nemohou nic naučit.

Problém může být i to, jak chytrá zařízení používáme my dospělí v prvních měsících života miminek. Mary Aiken v knize Nebezpečný efekt upozorňuje, jak důležité je dívat se dětem do tváře. Pro malé děti je to první způsob komunikace, který umožní vznik vztahové vazby. Zjednodušeně lze říci, že se od mala z výrazů našeho obličeje učí poznávat svět, dříve, než pochopí význam slov nebo dokáží poprvé natáhnout ruku, aby se jej dotkly.

Oční kontakt dodává dětem pocit bezpečí, bez kterého není možné, aby se zdravě vyvíjely dál. Doslova píše: Bezpečný model citové vazby poskytuje dítěti mnohem větší šanci stát se sebejistým a vyrovnaným jedincem. Styl attachmentu přitom ovlivňuje vše: to, jaká navazujeme přátelství či jakého volíme životního partnera, ale i to, jak mohou naše vztahy končit.

Nezapomínejme na oční kontakt. Donedávna to nebyl problém, ale v dnešní přetechnizované době je snadné, nechat se zlákat displejem. 

Obrazovky děti mluvit nenaučí

Miminka do dvou let podle vědců nerozumějí tomu, co na obrazovce vidí. Nemohou se tedy z obrazovky nic naučit. Při zapnuté obrazovce je méně pravděpodobné, že si dítě bude samostatně hrát, a tedy zkoumat svět (a tak se rozvíjet). Tomuto principu se říká video deficit.

Jaký vliv mají technologie na malé děti?

Nervové impulzy se v dětské nervové soustavě pohybují výrazně pomaleji než u dospělého člověka. Představte si, co se stane, když se batole dotkne třeba horkého topení – chvíli trvá, než ucukne a pak další chvíli, než začne plakat.

Proto není mozek malých dětí připravený na rychlé pohádky – mozek batolat se totiž přestimuluje a děti si s tím neumějí poradit. Upadají pak do útlumu nebo naopak silného emočního vypětí. To může rodiče vyděsit a mohou mít obavu, zda dítě není depresivní nebo naopak netrpí hyperaktivitou. Jako lék na druhé se nabízí telefon, který dítě soustředěně sleduje. Tím se ale spíše dostáváme do začarovaného kruhu.

Děti si také v raném dětství zvykají na to, co je normální. Pokud budou neustále přestimulované, zvyknou si na příval vzrušení a emocí. Pak je docela možné, že „obyčejný“ zážitek, jako je třeba výlet do zoo, jim nebude připadat dostatečně vzrušující, protože nehraje nahlas a nebliká. Budou se nudit a rodiče budou mít obavy, „proč Adam zlobí, když přece trávíme čas spolu“.

Podle výzkumu z roku 2012 to má také negativní dopady na paměť a schopnost učení. Testování probíhalo na myších, ty přestimulované byly neklidné a méně obezřetné. Asi víte, jak těžké je naučit děti rozhlédnout se na přechodu – a teď si to představte u přestimulovaných dětí, které jejich mozek nutí více běhat a dávat si menší pozor.

Případy, kdy pomalý fyzický svět nemůže konkurovat vysokorychlostním hrám, označujeme jako závislost na nabuzení senzorickými vjemy. Je dokonce prokázáno, že děti se lépe soustředí v učebně bez dekorací než ve vyzdobené třídě. Samozřejmě to neznamená, že máte vyhodit barevné plakáty s Tlapkovou patrolou, aby si začalo soustředěně stavět z kostek. Je jen důležité najít balanc mezi zábavou online a offline.

Digitální dudlíky doma zakažte

Nadužívání technologií dětmi představuje ještě jeden obrovský problém. Fungují totiž jako emoční dudlík ve chvíli, kdy jsou smutné nebo rozhozené k potlačení negativních emocí. Dítě zaujme natolik, že zapomene, co ho trápí. Proč je to špatně? Protože, pak se dítě nenaučí emoci zpracovat.

Telefon by neměl sloužit k rozptýlení pozornosti od emocí, když je dítě naštvané nebo něco chce.

Dost možná jste už zažili scénu v obchodě. Malinké dítě stojí u regálu s lízátky a hystericky pláče, že chce sladkost. Rodiče dobře vědí, jak složité je batole utišit a vysvětlit mu, že lízátko nemůže mít. Vězte, že ze strany dítěte je to naprosto normální reakce, nezlobí, ani není rozmazlené. Z hlediska zdravého vývoje je dokonce žádoucí, aby podobné záchvaty mělo.

„Dítě v tuto chvíli ještě nemá zralé seberegulační mechanismy, tedy v podstatě prožitek ovládnout a vyřešit. To se obvykle zlepší až okolo 5. až 7. roku. Do té doby je silná emoce naprosto pohltí a ony prostě nevědí co dělat. Je to podobné, jako když se my dospělí hádáme. Pokud vám partner, když se rozčílení, řekne „prosím tě uklidni se“, také to vašemu rozpoložení nijak nepomůže,“ vysvětlujte dětská psycholožka Kamila Ryšánková.

Ovládnout se a uklidnit učíme děti my dospělí příkladem a také tím, že jim popisujeme, co prožívají.  Pokud ale dítěti místo lízátka dáte mobilní hru, k rozvoji seberegulačního mechanismus nedojde.

„Pokud už je dítě ve vzteku, tak je dobré s ním tyto emoce přečkat. Doporučila bych zabezpečit, aby si dítě neublížilo – některé děti třeba bouchají hlavou o zem nebo tlučou okolo sebe. Buďme jim pevným přístavem. Někým, o koho se doslova mohou opřít. Klidným hlasem jim komentujte, co vidíte, co možná prožívají. U některých dětí je lepší počkat úplně na převalení se emocí,“ radí.

Samozřejmé nevadí, pokud jednou za čas dostane dítě telefon nebo jej rozptýlíte sladkostí. Pokud se to ale stane jedinou strategií, hrozí, že jako starší bude mít podobné výbuchy, protože prostě nebude vědět, co má dělat jiného.

Jaký obsah je pro batolátka vhodný?

Když už dáváte dětem telefon nebo pouštíte televizi, nejspíš sáhnete po nějaké pohádce, kterou znáte z dětství, nebo která baví ostatní děti.

Video pro nejmenší děti by mělo být pomalé a pro nás nudné. Ideální je velmi pomalý střih, omezenější paleta barev, méně výrazný hudební podkres. Nejlépe, pokud video zobrazuje něco reálného. Překvapivě animáky by neměly být první volbou.

Mezi vhodnější pořady bude patřit třeba Krteček. Vynikající je tzv. slow tv, třeba záběry svítání, zvířátek, jedoucích vlaků a podobně. Úplně vedle nesáhnete ani s nějakým klidnějším dokumentem. Naopak Kačeří příběhy jsou ještě příliš svižné. Lepší než akční písničky, jsou pomalejší říkanky.

Optimální obsah je spíše kratší, řádově do 10 minut. Vybírejte spíše uzavřené příběhy, než seriály na pokračování – pak je snazší pro vás i děti pořad vypnout. Z této perspektivy jsou skvělé Večerníčky.

Nevyčítejte si, pokud vaše děti obrazovky sledují: prostě vyberte vhodné pořady a nastavte rozumný čas, jak dlouho na ně smějí koukat.

Pokud nejsou vaše děti ještě zvyklé na akční pořady, může být kráva na pastvě srovnatelně zajímavá jako Bing. Mnohdy děti baví více přepínání než pořad. Pak by možná televizi dokázala nahradit nějaká interaktivní hračka s tlačítky.

Jak řešit záchvaty vzteku, když telefon seberete

Pokud je vaše dítě na neomezený přístup k obrazovkám zvyklé a vy chcete nastavit nová pravidla, je potřeba se připravit, že vztek přijde. Ale jak jsme si popsali výše, je to vlastně zdravá reakce.

„U batolat přijde zcela přirozeně, protože sklouzávají mnohem víc do emocí. To v podstatě znemožňuje, aby v tu chvíle dítě naslouchalo vašemu vysvětlení. Proto je dobré dopředu vždy říct, kolik pohádek nebo času jako rodič dovolím. Výbornou pomůckou je třeba kuchyňská minutka. Konec času dětem připomeňte předem,“ radí Kamily Ryšánková. „Některé děti jsou na telefon obzvlášť citlivé a je pro ně náročné ho odložit, proto je lepší zvážit výhody a nevýhody používání telefonu. Možná, že pro vaši rodinu by v takovém případě bylo lepší zvolit jiný obsah vhodnější pro malinké děti.“

Doporučuje také dětem klidně několikrát předem připomenout, že se blíží konec dovoleného času. Ze začátku se asi slzám nevyhnete, ale je důležité dodržet slovo, aby dítě vědělo, že co řeknete, platí.

„Dvouleté dítě samozřejmě nepřijme argument, že je to pro něj nezdravé. Je lepší nabídnout jinou alternativu s vysvětlením, jaká je naše hranice. Například: můžeš si pustit jednu hru či pohádku za odpoledne. Pak můžeme ven nebo si stavět z LEGA,“ popisuje nejlepší způsob, jak hranice nastavit Ryšánková. „Samozřejmě je důležité počítat s tím, že s takovou hranicí může přijít vztek.“

V kostce: Jak technologie ukazovat nejmenším

Obrazovky nemusejí být strašák, doporučujeme se zaměřit spíše na to, CO než  jak dlouho to děti sledují.

Mobilní telefony by měla batolata dostávat spíše výjimečně. Hrozí, že si jejich mozek zvykne na příliš intenzivní podněty a pomalý svět je nebude bavit. Mohly by pak v pozdějším věku snáze sklouznout k nadužívání nebo závislostem.

U malých dětí jsme správci technologií prakticky výhradně my, rodiče. Měli bychom být těmi, kdo nastaví jasné hranice. S tím se pojí i to, kdy a jak používáme technologie. Pokud máme neustále zapnutou televizi nebo telefon v ruce, je přirozené, že dítě chce taky. Pokud my nemáme žádná pravidla a hranice (třeba používáme telefon u večeře), bude se hůř vysvětlovat dítěti, proč my jako dospělí můžeme a ono ne.