Desatero bezpečného hraní videoher pro děti

Hraje vaše dítě počítačové hry? Pak má skvělý koníček, kde trénuje vytrvalost, prostorovou orientaci, logické myšlení i spolupráci. Vy ale máte jistě mnoho obav, aby byly hry bezpečné, dítě nebylo vystavené násilí nebo neriskovalo závislost. Pojďme se tedy podívat, jak to s online hrami vlastně je.

Proč děti videohry baví?

Nejčastějším důvodem, proč si dítě nějakou hru pustí je prostě pro zábavu nebo, když se nudí. Zejména chlapci uvádí, že je baví výzvy, které musí ve hře řešit, a že rádi soutěží s ostatními hráči. Necelá třetina dětí uvádí, že hrají, protože nemají nic lepšího na práci (výzkum mezi 12-14 letými). Mezi potenciálně rizikové motivace patří únik z reality. Jen necelá pětina dětí hraje, aby zapomněla na své problémy. Asi čtvrtina chlapců uvádí, že tak ventiluje svůj vztek (tento důvod má jen desetina dívek).

Mnoho rodičů má obavy hlavně z toho, aby hry v dětech nepodporovaly násilné chování. Samy o sobě hry dlouhodobý zásadní vliv nemají.

„Většina výzkumů se shoduje v tom, že u citlivějších dospívajících a dospívajících s tendencí k vyšší agresivitě se mohou objevovat krátkodobě zvýšené agresivní emoce. Nové výzkumy také zjistily, že dlouhodobé hraní násilných her může zvyšovat tzv. desenzitizaci, což je zjednodušeně „otupení“ vůči násilí v reálném životě. Jde tedy o určité snížení empatie k bolesti druhých,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Jaké návykové principy ve hrách potkáte?

Velká část rodičů má obavu, že hraní počítačových her je prostě mrhání času. Nemusí to tak nutně být. Hraní her může děti i leccos naučit. Přečtěte si, jaké dovednosti se dají trénovat.

Další běžnou obavou je, že gaming je návykový a děti u něj budou trávit veškerý svůj volný čas. Existuje několik principů, které hry používají, aby hráče přitáhly. Pokuste se vybírat hry, které tyto mechaniky nepoužívají. Mluvte s dětmi o tom, proč k takovým online hrám přistupovat opatrněji.

Návykové principy her, které budují závislost:

• Lootboxy
  Typickým prvkem je prvek náhody. Hráč tedy plní nějaký úkol a dostane tzv. loot, tedy nějakou herní odměnu (často jde o mince, vybavení, nějaké další herní výhody). Výhra se ale objeví náhodně. Hráč nikdy neví, co přesně získá. Trochu jako loterie. Ale jelikož jako hráč chcete lepší výhru, úkol opakujete.
• Sety kartiček či vybavení
  Některé hry jsou založené na tom, že získáváte určitý set věcí – častou jsou to celé sady karet, zbrojí, nebo tzv. skinů. Tyto herní předměty mají největší efekt, když je posbíráte všechny. To hráče nutí buď plnit náročné úkoly, aby je získal nebo investovat značné množství peněz, aby si chybějící kousky dokoupil.
• Denní limit energie
  Zejména mobilní hry mají denní limit energie či nějakých bodů, které hráč může vyčerpat. Ty se průběžně doplňují (třeba jednou za 20 minut). Dítě tak může hrát chvíli, pak ale energie dojde – buď musí počkat, připojit se za 2 hodiny a příběh si dohrát nebo energii dokoupit. Náš mozek ale potřebuje příběhy ukončené, odpoutat se od hry je tak náročné i pro dospělé.
• Daily questy
  Další trik, jak hráče každý den přilákat jsou speciální úkoly, které se opakují každý den. Získávají se za ně obvykle speciální oděny.

Dětem závislost na hraní her zpravidla nehrozí

Přesto je riziko závislosti na hře pro děti velmi nízké. Nedávný průzkum Masarykovy univerzity ukázal, že mezi dospělými hráči je jen 1,68 % těch, u nichž existuje nějaké riziko (to ale ještě neznamená, že by tito hráči byli závislí).

Závislost totiž nedefinuje čas strávený u konzole či počítače. Závislost se projevuje tak, že dítě začne zanedbávat své potřeby, povinnosti, přátele nebo aby zapomnělo na své problémy. Zkrátka má problém se věnovat čemukoliv jinému.

„Závislost na technologiích je podobná ostatním závislostem. Hlavními charakteristikami je změna nálady při dané činnosti, abstinenční příznaky, zvyšující se čas u technologií, myšlenky spojené s technologiemi, kdy se člověk se závislostí soustředí jen na to, aby co nejdříve mohl být u telefonu nebo hrát. Postupně závislost začíná narušovat vztahy s okolím,“ vysvětluje příznaky Kamila Ryšánková.

Jaké kybernetická rizika hrozí dětem při hraní her?

Mnohem pravděpodobnější je, že děti narazí na nějaká kybernetická rizika. Těch se s hraním videoher pojí poměrně dost, dobrou zprávou je, že se jim dá snadno předcházet.

Phishing
Na herní platformy často cílí hackeři. Zejména jdou po heslech. Často používají podvržené e-maily a falešné přihlašovací stránky.

Stahování her
Některé drahé tituly si děti stahují z torrentů nebo fór. Tyto kradené verze ovšem často obsahují malware. Přečtěte si, proč nestahovat hry.

Krádeže účtů a dat
Pokud nemá hráč dobře zabezpečený účet, může mu jej útočník ukrást. Prevencí je volit si silná hesla.

Mikrotransakce
Zejména mobilní hry obsahují možnost koupit si další herní výhody, jde o mikrotransakce. Kdy se přímo z platební karty strhávají menší částky, když se ale nasčítají, může dítě utrácet klidně i tisíce korun měsíčně.

Desatero, jak hrát hry bezpečně

1. Myslete na bezpečnost. Nainstalujte na herní zařízení bezpečnostní program, používejte silná hesla a pravidelně aktualizujte.
2. Hry vždy kupujte nebo stahujte z legitimních zdrojů.
3. Vybírejte si hry vhodné pro děti. Předem se seznamte s příběhem hry a případně zkuste dětem nabídnou jinou alternativu.
4. Dovolte dětem hrát jen s lidmi, které už znají. K novým přátelům z her buďte podezřívaví.
5. Nikdy ve hře nesdílejte jakékoliv osobní údaje.
6. Udělejte si z hraní her rodinnou společnou aktivitu.
7. Mluvte doma otevřeně o online hrách. Buďte součástí toho, co rádi hrají, jaké příběhy je baví, co by si třeba zahrát chtěli.
8. Nastavte si pravidla, kolik hodin denně mohou děti hrát.
9. Nainstalujte si rodičovskou aplikaci na monitorování času.
10. Vyvažte čas, kdy děti hrají, nějakou sportovní aktivitou.

K větší bezpečnosti při hraní her přispívá také VPN. Jde o technologii, která vytvoří šifrovaný tunel a nikdo tak nemůže vidět data vašich dětí. VPNku nově najdete i v našem řešení ESET ULTIMATE.

Jak dětem stanovit pravidla pro hraní videoher?

Počítačové hry dnes k dětství neodmyslitelně patří. A není důvod je zcela zakazovat. Domluvte si s dětmi pravidla, jak hrát bezpečně, a také jim otevřeně vysvětlete, že není možné hrát pořád. Kolik času by dítě mělo trávit  u videohry je individuální. Obecně se vědci shodují na limitu okolo hodiny denně pro školáky.

Záleží velmi na vašich rodinných zvycích. Dohodněte se na kompromisu, který je pro všechny přijatelný. Ale buďte otevřeni i tomu udělat výjimku (třeba, když vyjde nějaká nová pecka).