Autentické sdílení dětem prospívá. Má to svá „ale“

Pokud máte doma teenagera je skoro jisté, že má Instagram nebo TikTok (ještě pravděpodobněji obojí). Je zcela běžné, že si mladí lidé dávají na své online prezentaci záležet. Často vytvářejí lepší obraz sebe sama. Nabízí se proto otázka: jak je jejich digitální obrazy ovlivňují v realitě? Slouží jim nebo škodí?

Dospívající si své profily obvykle nezakládají s tím, že si vybudují lepší verzi Karolíny nebo Jakuba. Ale když vidí tvorbu ostatních, budou chtít udržet krok, a to znamená ladit a filtrovat.

Digitální a skutečné já se může lišit

V pubertě je pro nás všechny přirozené, že víc než co jiného potřebujeme, aby nás ostatní „brali“. Pokud jejich profily nejsou dost zajímavé a zábavné (ostatní na ně nereagují nebo je nelajkují), mohou mladí lidé snadno uvěřit, že nejsou dost dobří, mohou se cítit osamocení, mohou mít problém se sebejistotou.

Někdy pak začínají své profily hodně upravovat, aby byli „lepší“. Čím větší rozdíl je mezi online prezentací a jejich skutečnou osobností, tím více nejistoty a vnitřního napětí prožívají.

Budování online sebeprezentace není špatné samo o sobě. Problém je, když se dítě začne identifikovat víc se svou digitální maskou než se skutečným já, a když se bojí, že bez toho nebude dost dobré.

„Digitální identita může být dobrým nástrojem pro sebevyjádření, ale ve chvíli, kdy se dítě soustředí jen na to, jak je vnímáno online a začne od toho odvíjet svou hodnotu, tak to může vést k nízkému sebevědomí a nedůvěře v reálném životě,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková. „Takovým příkladem může být dítě, kterému se obtížně navazují vztahy v reálném životě, ale online se mu daří, protože si našel skupinu lidí, s kterými sdílí zájmy. Ve světě sociálních sítí se tak může cítit jako ryba ve vodě.“

„Působit sebevědomě, vyjadřovat bez obav svůj názor, docházet s ostatními do konfrontací, může si vybudovat i vcelku podpůrnou komunitu nebo velký počet sledovatelů, pokud bude působit aktivně, ale v reálném světě se mu nemusí v interakci s druhými dařit, může se začít uzavírat do sebe, mít strach jít mezi ostatní, mít strach z přijetí druhých, ale i z přijímání sebe sama a začít svoji „reálnou“ identitu odmítat a soustředit se na tu online. Mimo to se také může objevit třeba tendence k perfekcionalismu, neauntentickému prožívání, protože se zaměří čistě jen na to, co je možné sdílet online,“ dodává.

V roce 2017 ještě že dospívající  „zřídka nebo občas“ považují sdílené příspěvky za projevy skutečné identity a odraz své skutečné osobnosti. Dnes je tomu jinak. Podle vědců i našich zkušenostní považují mladí lidé sociální sítě za neoddělitelnou součást svých životů.

Odpověď, zda děti vždy sdílí realitu, je složitá:

„Ano, sdílí i reálné momenty, ale vždy trochu poupravené do světa sociálních sítí tak, aby to souhlasilo s jejich online identitou. Některé děti se také více zaměřují místo na to, jaký jsem reálně já, na to, jak působí na okolí a vypadají na venek. Dostávají tak zpětnou vazbu o tom, kdo jsou a hledají tam potvrzení. To se jim ale vždy nemusí dočkat, protože svět sociálních sítí jen velmi obtížně toleruje nedokonalosti,“ popisuje své zkušenosti Kamila Ryšánková.

Prokázalo se, že pokud mladí lidé dostávají pozitivní zpětnou vazbu online, pomáhá jim to budovat si vyšší sebeúctu. Zároveň sociální sítě představují prostor, kde mladí lidé přemýšlí sami nad sebou (při plánování toho, co o sobě chtějí sdílet). Platí ale také, že pokud mladí lidé dostávají pozitivní zpětnou vazu, chtějí jí víc.

„Jakmile dítě dostává pozitivní zpětnou vazbu ve formě lajků, komentářů nebo sdílení, tak identita, kterou si online buduje, začíná být v jeho očích reálnou. A samozřejmě, že jí chce víc, protože mu to dělá dobře. Obzvlášť pokud se mu v běžném životě takového ocenění nedostává,“ vysvětluje Kamila Ryšánková. „Co činí pozitivní zpětnou vazbu lákavou je hlavně dopamin, což je chemická látka pojící se s motivací a hlavně odměnou. Ve chvíli, kdy dítě dostává lajky, tak se vyplavuje dopamin a mozek ho chce víc. Což vede k vyhledávání odměny v této podobě, protože čím víc ji dostane, tím víc ji potřebuje, ale taky dochází k potvrzení digitální identity dítěte, i když nemusí odpovídat jeho skutečné identitě a strachu z odmítnutí.“

Sebeprezentace má na dívky a chlapce rozdílný vliv

Všeobecně výzkumy ukazují, že chlapci a dívky se sebe prezentují jinak:

U dívek je patrnější tlak na vzhled. Častěji tak sdílejí svá selfie. Více se zajímají o lajky a to, jak příspěvek působí. Častěji také používají různé estetické filtry nebo mažou příspěvky, které neměly pozitivní odezvu. Česká studie potvrzuje, že idealizované standardy krásy proto mají negativní dopady hlavně na dívky.

Chlapci se chtějí častěji bavit a sdílet aktivity. Méně často řeší vizuální stránku. Za to je u nich důležité působit mužně a dokládat to svými výkony aktivitami nebo tím, že jsou zábavní. Časti se prezentují také výkonem ve videohrách.

Je ale důležité zmínit, že toto nemusí být pravidlem. Například mladí muži, kteří sledují fitness influencery, mohou pociťovat tlak na to mít stejně vysportovaná těla. A naopak.

Rozdíl ve své praxi vnímá i Kamila Ryšánková: „U dětí se setkávám s tím, že online mají tendence k tomu sdílet pouze „dost dobré“ okamžiky, které projdou nějakou cenzurou. Dospívající dívky častěji řeší témata spojená se vzhledem – někdy se setkávám až s příliš velkým tlakem na to, aby nikde nebyla zveřejněná fotka, na které jim to třeba nesluší nebo nejsou upravené. U chlapců je to častěji o nějakém měřitelném výkonu, třeba ve hrách. Mluví o různých žebříčcích nebo umístěních. Ale ve výsledku jde u dívek i u chlapců hlavně o přijetí.“

Autenticita pomáhá

Jako u jiných aspektů platí, že sociální sítě jsou dobrý sluha a špatný pán. Pokud je mladí lidé používají s rozvahou, je možné negativní aspekty eliminovat.

Vědci z Univerzity Lovani v Belgii dokonce potvrdili, že autentická sebeprezentace má pozitivní dopad na to, jak si dospívající připadají atraktivní, a zároveň to, že si vybírají obsah ke sdílení dává prostor formovat svou identitu.

Pokud se ale mladí lidé příliš snaží vybírat obsah a získat si více podpory mezi vrstevníky, pozitiva mizí. Podle vědců to může být způsobeno také tím, že si v takovém případě uživatel uvědomuje, že ocenění nepatří jemu, ale vyfabulovanému „já“.

Jak nastavit zdravý digitální obraz sebe sama?

Pokud vaše dítě trochu experimentuje s tím, co sdílí, nemusíte mít nutně obavy. Experimentování je úplně normální součást dospívání. Navíc ve výše zmíněném belgickém výzkumu mladí lidé uváděli, že častěji prezentují své autentické já. Z logiky věci – stále totiž sdílejí obsah s komunitou jiných dětí, se kterými se znají osobně.

Doporučujeme ale s dětmi od mala mluvit o tom, že virtuální profily nemusejí dorážet realitu, mohou být idealizovanou verzí a je třeba se na ně dívat kriticky. Podle Kamily Ryšánkové tohle mladí lidé obvykle vědí, často si to potřebují sami připomínat, protože pověstný „červíček nejistoty“ prostě hlodá.

Je důležité nastavit si zdravý balanc mezi trávením času online a offline. Pro každého to může být jiná hranice. Vodítkem je to, aby se děti cítily dobře online i poté, co sociální síť vypnou.

Pomozte dětem vybírat si obsah, které je zajímavý nebo inspirativní. Vše, co vyvolává negativní pocity, smutek nebo úzkost, si nemilosrdně zaslouží „unfollow“.

Podpořte je, aby se nebály být samy sebou a sdílely autentické zážitky, bez potřeby být „perfektní“. Velmi důležité je také udržovat offline přátelství.