„Ale já nic nezažiju!“ Jak bojovat proti syndromu mizerného léta

V pátek si děti vyzvednou vysvědčení. Nejspíš už se vidí na táborech, u moře nebo na chatě. Někteří se těší, že budou mít nové zážitky na sdílení, jiné se těší, že bude konečně čas na hraní her. A někteří se bojí, že jejich léto nebude stát za nic.

Proč může být léto pro psychiku dětí náročné?

Většina z nás si prázdniny idealizuje. Když zavzpomínáme opravdu pečlivě, vzpomeneme si, že to nebylo vždycky zalité sluncem. Tyto pocity prožívají děti také, jen možná kvůli sociálním sítím intenzivněji.

Najednou končí školní povinnosti, z mnoha dětí opadne tlak na akademické výkony a zbývá jim víc prostoru ponořit se do sebe. Najednou mají více času přemýšlet, kým chtějí být, když ztratí jednu rovinu své osobnosti. Děti se stávají osamělejšími, protože trochu vypadnou z kontaktu se spolužáky. Jen virtuální kontakt opravdu nestačí.

„Děti, které prožívají náročné léto mohou být nejen oddělené od kontaktu se spolužáky ve třídě, ale taky mohou být častěji zatížené rodinnými problémy a konflikty doma. K tomu jim může chybět struktura dne, na kterou jsou navyklé nebo můžou úplně změnit prostředí, čímž se dostanou ještě dál od svých přátel. Kromě toho, že mohou mít pocit, že ztrácí přehled o tom, co se děje s kamarády, tak se můžou cítit osamoceně, protože si mohly vytvořit představu úžasného léta, které nemusí přijít,“ vysvětluje @dětská_psycholožka Kamila Ryšánková.

Dospívající si moc dobře uvědomují, že zrovna o prázdninách je může z kolektivu vyloučit jedno jediné kliknutí – myšleno z virtuálního kolektivu spolužáků, například v podobě skupiny na WhatsAppu. Stačí, aby je jejich vrstevníci přestali vnímat jako dostatečně zajímavé. To na ně ale klade ohromný tlak, aby zapadali. Někteří tak mají pocit, že být sami sebou je něco, co nemohou riskovat, a raději dělají a sledují to, co je zrovna obecně přijatelné.

Vyplývá z toho i tlak na to, že musí sdílet stylové fotky z exotické dovolené, sportovní výkony z cyklo tábora nebo soustředění. Protože, pokud nebudou mít zajímavé zážitky, je možné, že nebudou zajímaví ani oni.

„Dalo by se to nazvat syndromem mizerného léta. To samozřejmě není odborná terminologie, avšak dobře to vystihuje podstatu. Jsou děti, které si léto neužívají a jsou více smutné, odmítají chodit ven, izolují se, mohou být více podrážděné a vznětlivé. Některé zmiňují nudu nebo jen bezcílně prochází dny bez nějakého většího zájmu, případně se jim zhoršuje i spánek,“ popisuje trápení některých dětí Kamila Ryšánková. „Častěji se s tím setkávám u dětí, které se během školního roku potýkají s úzkostmi nebo nedostatkem sociálních dovedností. Můžou to být i introverti, kteří mají jednoho blízkého kamaráda, který na delší dobu odjíždí. Léto je náročné pro děti, jejichž rodiny jsou v nějaké těžké situaci, ať už třeba probíhá partnerská krize rodičů nebo řeší finanční problémy.“

Během prázdnin se často dostávají dospívající do dvou extrémů – buď jede z tábora na prázdninového doučování a pak ještě na kroužek nebo tráví většinu času u televize, telefonu a herní konzole. Jenomže nadmíra času u televize nebo sociální sítě může dětem škodit.

Jak bojovat se syndromem mizerného léta a blbou náladou?

Pomoc proti syndromu mizerného léta není snadná, ale ani nemožná. Důležité je ukázat dětem souvislosti. Pomáhá, pokud je obecně vedete ke kritickému pohledu na naleštěný svět sociálních sítí. To, že známý influencer sdílí během července fotku už ze čtvrté destinace, neznamená, že je tam šťastný a dokonce ani to, že je všechny navštívil.

Zaměřit se můžete také na osobní úspěchy vašeho dítěte. Třeba kolik úsilí a peněz z brigád jej stálo koupit si nový telefon, jak na sobě dokázalo pracovat, zlepšit se v oblíbeném sportu. Je možné, že ostatní děti dostaly nový a lepší telefon, působí úspěšněji. Možná mají movitější rodiče nebo výjimečný talent, ale nedokázaly nic překonat.

Odhalujte dětem kontext a pozlátko. Je možné, že jejich kamarád má super technologie, ale je obecně smutný, protože se rodiče rozvádějí a jen si ho kupují.

Velmi pomáhá se také odpojit od tlaku, najít si prostor být opravdu sám sebou, aniž by teenager musel na kohokoliv působit dobře. Často stačí si dopřát digitální detox.

„Pokud je dítě z léta zklamané, tak v prvním kroku je prospěšné dát prostor jeho emocím. Nechat dítě ventilovat. Chvíli potrvá, než vůbec začneme vysvětlovat a obhajovat rodičovské rozhodnutí. Je důležité, aby dítě bylo slyšeno, například: „Víme, tohle jsi úplně nečekal a nelíbí se ti tu, musí to pro tebe být s rodiči otrava.“ V tomto případě jde o to dítěti na začátku pouze naslouchat, a to někdy může být opravdu těžký úkol, zvlášť v momentu, kdy jsme jako rodiče na tuto dovolenou celý rok šetřili a těšili se, až si odpočineme. Namísto toho přichází rozčarování ze zklamání dítěte,“ radí Kamila Ryšánková. „Teprve v momentu, kdy dokážeme dát dítěti prostor pro emoce, tak společně lze vykomunikovat, proč jsme vybrali dovolenou, jakou jsme vybrali – ať už jsou to finanční důvody nebo naše osobní preference. Zároveň vyzkoušejte, aby dítě navrhlo možnosti, jak by pro něj dovolená mohla být zajímavější – samozřejmě v reálných limitech, které jako rodina máte.“

Detox může být náročný, když chcete být u všeho

Pokud jsou vaše děti zvyklé trávit s telefonem hodně času, bude pro ně detox hodně těžký. Možná nejsou zvyklé věnovat se jiným koníčkům anebo už sklouzávají k nezdravému nadužívání.

Často se v souvislosti s urputným používání telefonu skloňuje syndrom FoMO. A během léta mívá žně. Jde o zkratku Fear of Missing Out. Tedy o strach, že pokud nebudu online, přijdu o něco nebo nestihnu včas zareagovat. Během prázdnin, kdy je internet jediné pojítko s přáteli, mohou být projevy FoMO zřetelnější, protože děti nechtějí přijít o kontakty. Prevencí je hlavně zdravý vztah k technologiím.

Skutečná závislost na telefonu je u mladých lidí velmi vzácná. Označuje se jako nomofobie, neboli NO Mobile PHOBIA. Nicméně je dobré chránit děti i před zmíněným nadužíváním a jeho riziky.

Kolik aktivit je akorát, aby dítě nestrávilo prázdniny s mobilem?

Žádný rodič si nepřeje, aby děti celé léto propařily u nějaké videohry nebo s nosem zabořeným v TikToku. Někteří dokonce jedou i přes léto hodně výkonově a dětem tvoří nabitý plán, aby na obrazovky čas neměly. Nabízí se otázka, kde je tak hranice mezi trochou nicnedělání a zážitky.

Odpověď je nasnadě: Plánujte dětem prázdniny tak, aby k tomu měly co říct. Někdo možná chce celé léto běhat maratony a někdo v klidu relaxovat u babičky na zahradě.

„Vždy záleží individuálně na rodině, jak léto plánuje a jak při plánování počítají s jednotlivými členy. Dospívajícím se vždy nemusí chtít trávit čas na rodinné dovolené, případně neshledávají naplánovaný program atraktivním. V těchto chvílích je užitečné naše potomky zapojit, zkusit jeden den podle jejich představ bez toho, aniž bychom je zesměšňovali nebo shazovali to, co je baví a láká vyzkoušet. Nenuťte je však na sílu, je lepší jít cestou domluvy,“ uzavírá Kamila Ryšánková.

Devatero digitální hygieny o prázdninách

1. Nastavte si dobré limity pro to, kolik času chcete trávit u obrazovek. Nechte děti optimální dobu navrhnout. Výsledek by měl být kompromis. Inspirovat se můžete třeba v naší digitální dohodě.
2. Nainstalujte aplikace rodičovské kontroly, které vám pomohou s dodržováním limitů. Přečtete si, jak nastavit rodičovskou kontrolu v mobilu dítěte.
3. Nastavte si no-tech aktivity. Domluvte se doma, při jakých aktivitách nebo kde nebudete žádné obrazovky používat. Nabízí se například společný výlet, tábor, rodinné večeře, doporučit je nelze ani před spaním.
4. Vybírejte si obsah, který chcete na sociálních sítích nebo v televizi vidět. Pokud vás cokoli nutí pochybovat o sobě nebo cítit úzkost, prostě to nesledujte. Podporujte děti v tom, aby nesledovaly vše jen proto, že to je trendy.
5. Dívejte se na obsah kriticky. Naučte děti, aby se dívaly i za fotku, na to čím mohla být vykoupená, zda nejde o podvod.
6. Najděte balanc a čas od času obrazovky odložte. Je velmi důležité najít si čas na pohyb, pobyt v přírodě nebo čas sám na sebe, vyzkoušet můžete tipy z manuálu jak na detox.
7. Chraňte si soukromí. Sdílejte co možná nejméně. Dospívajícím doporučujeme udržet si všechny profily soukromé a mít jen sledující, které znají z fyzického světa.
8. Rozvíjejte své e-kompetence. Jde o schopnosti efektivně se zorientovat v digitálním prostředí. Zahrnují například kritické a mediální vzdělávání, znalost pravidel netikety i empatické chování. E-kompetentní děti se online pohybují bezpečněji a méně často se uchylují k šikaně. Jak se takové kompetence budují?
9. Dbejte na kybernetickou bezpečnost. Je důležité, aby děti online byly v bezpečí. To zahrnuje i několik technických kroků. Nainstalujte jim bezpečnostní program, povolte automatické aktualizace a dbejte, aby si svědomitě tvořily hesla. Přečtěte si, jaké základní zásady by mělo znát každé dítě.