Někdy je nám o internetu trochu hloupé mluvit, nevíme, jak začít nebo je to trochu trapné. Pravdou ale je, že děti si vůbec nemusejí uvědomovat, že technologie mají i stinné stránky. Je docela dobře možné, že jedním váhavým rozhovorem nastolíte doma jinou atmosféru.
Je možné, že to vaše děti nebudou chtít slyšet. Je ale důležité i nepříjemné věci otevírat a mluvit o nich do hloubky. Je to jistě lepší, než si řešení na všechny otázky dospívání vyhledají na TikToku. Nevíte odkud začít? Pomoci vám pomohou různé hry nebo televizní pořady. Nebo vytáhněte z rukávu eso od ESETu.
#1 Na internetu se platí pozorností a daty
Naše data jsou na internetu nesmírně cennou komoditou. Stejně tak pozornost. Mnoho stránek na sociálních sítích je cíleně navrženo tak, aby naši pozornost udržovaly, a my na nich trávili čas. A tím pádem na nich viděli víc reklamy a kupovali konkrétní zboží. Do určité míry naše online zájmy ovládají algoritmy, nad kterými nemáme moc kontrolu.
Často se říká, že pokud za něco online neplatíme, zbožím jsme my. A přesně tak to je. Platíme svými daty a časem. Je jen na nás kolik dat a pozornosti daným věcem dáme. Je proto potřeba si vybírat obsah a platformy, které nás nějak obohacují.
Pokud máte ještě malé děti, určitě se s nimi bavte o technologiích a tom, jak je používat zdravě od nejútlejšího věku.
#2 Příliš času na sociálních sítích ti škodí
Sociální sítě jsou skvělé, ale… Jejich algoritmy nás nutí trávit u nich bezděčně celé hodiny, ovlivňují to, jak náš mozek zpracovává dopamin a mohou být i návykové (stejně jako třeba alkohol nebo drogy).
Podle loňských dat projevuje 65 % dívek a 40 % chlapců známky zhoršeného well-beingu. Prožívají úzkosti nebo dokonce deprese. Sociální sítě situaci spíš zhoršují (byť za nic nemohou). Ukázalo se například, že dospívající, kteří sledují health influencery, žijí sice zdravěji ale jsou úzkostnější.
Výzkumy uvádějí, že pokud jste na sociálních sítích více než 3 hodiny každý den, máte dvakrát vyšší šanci, že se budete potýkat s nějakými duševními problémy, včetně úzkostí a depresí. Naopak omezení sociálních sítí a jejich vědomé používání well-beingu prospívá.
#3 Porno ničí vztahy
Ať se nám to líbí nebo ne, k pornografii se online dostanou i malé děti, a to dávno předtím, než začnou navazovat první vztahy.
Je důležité, aby v tomto věku věděli, že pornografie je pouze film plný nereálných efektů. Nejde o ztvárnění reálného sexu a naopak mají jen velmi málo společného se sexem, který by partnera či partnerku skutečně uspokojil.
Velmi často mají na sebe mladí lidé přehnané nároky, co se týče výdrže nebo milostných dovedností. Samostatnou kapitolou je také fakt, že se v pornografii vůbec nepracuje s otázkou souhlasu. Obzvláště u dospívajících je ale velmi důležité, aby znali hranice. Velmi hezky téma souhlasu zpracovává spolek Consent.
#4 Sexting může být ponižující
Dnes už poměrně běžné, že si páry posílají poněkud pikantnější fotky a videa. Mluvíme o konsenzuálním sextingu (tedy intimním dopisování, se kterým obě strany souhlasí). Bohužel může se stát, že i v takovém případě se fotky dostanou ven – někdo je ukradne nebo je žárlivý partner zveřejní záměrně, jako pomsta po rozchodu a podobně. Přesto takové fotky sdílí každý sedmý dospívající.
Intimní snímky tak mohou být základ k šikaně či vydírání. V případě, že si takto dopisují mladí lidé do 18 nebo dokonce pod 15 let, může se dokonce jednat o trestný čin.
(Ne)bezpečný sexting...
Na co myslet před sdílením intimní fotografie? Tzv. sexting má řadu rizik, i když takové materiály sdílíte v soukromé zprávě.
NA CO SI DÁT POZOR?#5 Šikanu si nikdo nezaslouží
Kyberšikana je stále častější. Nikdo si zatím neumí s tímto problémem úplně poradit. Důležité je, aby děti uměly nevhodné chování na internetu rozeznat a zasáhnout. Není ale nutné se aktivně vymezit proti agresorům (to může být v některých případech spíš riziko), ale mohou pomoci takové chování blokovat nebo podpořit oběť.
Platí, že za šikanu nikdy nemůže oběť. Podpořte děti, aby věděly, co dělat. Existuje řada organizací, která šikanovaným nabízí pomocnou ruku. Základem je takové chování aktivně nepodporovat a pokud možno se postavit proti němu.
#6 Lidem na internetu nevěř
Online je snadné vydávat se za kohokoliv jiného. Často toho zneužívají kybernetičtí podvodníci a groomeři, ti se často vydávají za jiné dítě, aby si získali důvěru. Proto si vždy ověřte, s kým přesně se bavíte.
Žádá vás o přátelství spolužák ze školy? Ověřte si osobně, že to opravdu poslal. Odkazuje se nový kamarád na společné známé? Zeptejte se jich, zda ho skutečně znají. Mluvit můžete i s úplně cizími lidmi, ale nesvěřujte se jim vůbec s ničím.
Poslechněte si rozhovor s psycholožkou
#7 Sdílejte o sobě jen opatrně
Už jsme si řekli, že data jsou na internetu komodita, proto je sdílejte jen málo. Informace, které sdílíme se dají snadno zneužít – například k odcizení identity, šikaně, vydírání.
Veškeré profily na sociálních sítích si nastavte jako soukromé a dobře si vybírejte, koho si do své online bubliny pustíte.
Někdy se nám zdá, že je tohle všechno přece samozřejmé, že děti jsou chytré a technologiím dobře rozumí. Nicméně je lépe si zopakovat základy než naletět. Všechna rizika jsou totiž sociálního charakteru, někdy pracují s určitou dětskou naivitou. Pomáhá v dětech rozvíjet e-kompetence, tedy schopnost se v této digitální džungli pohybovat bezpečně. Jak je rozvíjet se dočtete zde.